Nebe plné vzducholodí

Amatérské steampunkové filmy II: Seriály

2012-02-26T22:59:00.001+01:00

Druhá část série příspěvků o amatérských steampunkových počinech bude věnována seriálům, z nichž všechny, až na jeden případ, patří do kategorie "web series," tj. seriálů, které jsou distribuovány výhradně přes internet. Onen jeden případ je je Riese, který jako web series začal a pak ho odkoupil SyFy channel.

Zahrnula jsem sem i několik krátkých videí, které slouží jako úvod do RPG kampaní, popřípadě upozorňují na příběh, který se odehrává ve světě nějakého herního systému.

Filmy | Seriály a RPG | Whitestone | Jiný úhel pohledu | Dieselpunk

Mantecoza

web | trailer | facebook

Sebastian King pracuje v kanceláři a jeho život se odvíjí v předvídatelných kolejích - pokud nepočítá problémy, které mu způsobuje sestra, kleptomanka Raven, a nejlepší kamarád, šermíř Joe. Když se mu do rukou dostane kouzelný prsten, s jehož pomocí je přenesen do kouzelného steampunkového světa Mantecozy, dobrodružství může začít.

Dokáže zachránit obyvatele tajemné země před nástrahami zákeřného Barra? A co víc, dokáže to dřív, než ho vyhodí z práce, než Raven zavřou natrvalo do blázince a než ho někdo z četných Barrových posluhovačů zavraždí?

Arms Race (Zbrojní horečka)

web | celý film

Jak by vypadaly steampunkové závody ve zbrojení v krymské válce? Odpověď naleznete ve výborném pětiminutovém snímku, který je pilotem pro nadcházející seriál z tohoto netradičního prostředí.

Na stránkách projektu se nachází řada videonávodů na výrobu rekvizit, které se ve filmečku objeví.

Riese: Kingdom Falling (Riese: Pád království)

web + prvních 10 epizod | facebook | wiki | teaser | trailer

V zemi s krutou vládkyní, vojáky se zakrytou tváří a podezřelými zdravotnickými zařizeními je mladičká princezna Riese jediná, kdo může vše napravit. Pokud jí tedy rebelové najdou dřív, než bude pozdě...

První epizoda Riese se objevila v říjnu 2009. Po zveřejnění deseti epizod projekt převzala televizní stanice SyFy, která se podílí na produkci zbývajících dílů.

Dirigible Days (Za dnů vzducholodí)

trailer

Na lodi Beatrix je vše v nejlepším pořádku. Alespoň to kapitán Santiago Dunbar tvrdí, a příliš ho netrápí, že má na lodi detektiva z agentury Allana Pinkertona a zajatého šílence z jakéhosi kultu Cthulhu.

První série s názvem Hierophant Unbound (Nespoutaný věštec) má mít pět dílů, které by se měly začít objevovat v průběhu roku 2012.

League of S.T.E.A.M.

web + epizody | wiki | facebook

V roce 2008 se skupina přátel z Kalifornie rozhodla jít na maškarní ples v převlečení za steampunkové Lovce duchů. Z jednorázových kostýmů vzešel nápad utvořit trvalý projekt, který od konce roku 2010 zásobuje steampunkové fanoušky krátkými komickými video-epizodami z jednotlivých "lovů" a eliminací nadpřirozených příšer.

La Sombra del Sylffe (Stín Sylffe)

fotky z natáčení | Zhenoghaia | trailer

S pětiminutovým španělským filmem se přesouváme od seriálů ke krátkým filmům, které jsou zasazeny do světa her na hrdiny. V případě Stínu Sylffe se jedná o steampunk-fantasy hru Zhenoghaia a film, jako první svého druhu ve Španělsku, ilustruje jedno z jejích rozšíření.

Derek Jagärn by byl ochoten udělat cokoli pro starou Republiku, i když to za vlády OCCULUM není zrovna bezpečné říkat nahlas. Derek musí přežít alespoň tak dlouho, aby svůj příběh předal dál.

Burning Skies: The Rise of Æster (Planoucí obloha: Vzestup aesteru)

trailer | web + Rise of Æster | facebook

Krátký film, stále v přípravě, založený na světě americké hry a LARPu Rise of Aester. Poté, co se v 19. století rozšířil ze severního a jižního pólu atmosférou prach zvaný aester, v jehož stopách následovalo šílenství a apokalypsa, svět byl uvržen do chaosu, ve kterém se každý snaží přežít tak, jak může.

Film vypráví o kapitánovi vzducholodě a bezejmenné dívce, kteří se snaží zabránit dodávce falešného léku do nemocnice v Městě světla, St. Louis.

Parliament and Wake

2012-02-25T22:39:00.001+01:00

Titulek z webových stránek Parliament & Wake

O druhé části slova steampunk tu na blogu nepíši příliš často, možná už jen proto, že punková část žánru je snad ještě kontroverznější, než steampunk samotný. Dnes ale udělám výjimku odkazem na sbírku spisů, dokumentů a materiálů ze světa Okrajů, které se nacházejí pod hlavičkou firmy Parliament & Wake.

Dlouho jsem přemýšlela, jak projekt v několika odstavcích přiblížit, ale i teď, po dvou dnech, si nevím příliš rady. Texty, které se na stránkách P&W nachází, jsou příběhy vytržené z kontextu, krátká nahlédnnutí za oponu světů, které existují těsně za hranicí lidského podvědomí a čerpají z motivů a témat, kterými se lidstvo odnepaměti zabývá.

Přidejte k tomu trochu revolucionářského smýšlení, místy až trochu socialistickou snahu vymanit se z područí bezejmenné tyranie, a navrch naprosto odzbrojující sloh.

Krátce řečeno, podívejte se sami :) Dnes to vzdávám.

Stránky | Facebook

Vlkodlaci, upíři a steampunk

2012-02-13T01:57:00.000+01:00

V průběhu posledních tří let se na americké literární scéně dostala do popředí jména dvou steampunkových spisovatelek, kterým se podařilo na úplně odlišném uchopení žánru vystavět fikční světy a těmi si vzápětí získat srdce tisíců čtenářů. Kromě Cherie Priest, jejíž jméno bude s největší pravděpodobností díky nedávnému vydání Zemětřasu českému čtenáři alespoň trochu povědomé, se jedná ještě o Gail Carriger, autorku pentalogie The Parasol Protectorate. A právě její viktoriánskou Anglii, plnou upírů, vlkodlaků, šílených vědců a vzácných artefaktů, bych chtěla přiblížit všem, kteří o autorce zatím neslyšeli.

Hlavní hrdinka série, Alexia Tarabotti, je šestadvacetiletá dívka s orlím nosem a tmavou pletí. Snad díky nemódnímu vzhledu a notné dávce tvrdohlavosti se jí její rodině ještě nepodařilo provdat, a Alexia je tedy společenskou smetánkou viktoriánského Londýna odsouzena k doživotnímu údělu staré panny. Nevypadá ale, že by jí to příliš trápilo. Bezostyšně a spokojeně, alespoň na první pohled, využívá všech výhod, které jí její nezáviděníhodné postavení umožňuje: prochází se bez doprovodu, tráví většinu času po knihovnách, a bez sebemenšího ohledu na svou postavu neodřekne žádné dobré jídlo.

Když se na ní z temného rohu knihovny vyřítí upír, chladnokrevně ho probodne kovovým hrotem slunečníku.

Teprve po této nepříjemné události vyplouchá na povrch pravý charakter světa, který Alexia obývá. Největší chybou nebohého mrtvého upíra nebyla jeho neočekávaná existence, ale fakt, že se neohlásil na Úřadu pro registraci nadpřirozených bytostí a že nebyl na večírek, na kterém se v okamžiku smrti nacházel, vhodně oděn. Další věcí, nad kterou se oba hlavní vyšetřovatelé Úřadu, lord Maccon (vlkodlak) a profesor Lyall (taktéž vlkodlak) při sepisování protokolu pozastavují, je to, že nebohého upíra nikdo nezpravil o předpřirozených schopnostech slečny Tarabotti, díky kterým se pod jejím dotekem z upírů a vlkodlaků dočasně stávají obyčejní smrtelníci.

Alexia Tarabotti totiž nemá duši.

Tolik ke krátkému úvodu do příběhů svérázné dívky a jejích přátel, ať už se jedná o smrtelníky (mnohomluvná Ivy, komorník Floote), upíry (lev salónů lord Akeldama) či vlkodlaky (smečka z hrabství Woolsey). Na základě těchto několika odstavců příběh příliš steampunkově nepůsobí, a je pravda, že kromě nekolika drobných vynálezů a steampunkových drobností, které se mihnou na pozadí hlavního děje, by ho čtenář do poslední třetiny první knihy hledal marně. Ke konci prvního dílu se ve vyvrcholení zápletky s fanatickými vědci a zejména s příchodem francouzské vynálezkyně Madame Lefoux steampunk stává i jedním z nosných prvků příběhu, ale do té doby slouží spíše k podbarvení atmosféry Alexiina nadpřirozeného Londýna.

Sama Gail Carriger se nikde netají tím, že původně steampunkové knihy psát nemínila; z toho, co mělo být městské fantasy zasazené do Británie 19. století, jí ale postupně vykrystalizoval úplně jiný příběh. V autorčině verzi dějin je obrovská expanze britského impéria důsledkem začlenění vlkodlaků a upírů (a jejich staletých zkušeností) do státní správy, a když do tohoto světa zasadila zápletku s anachronistickou technologií, než se nadála, byl z první knihy Soulless (Bez duše) steampunkový bestseller. Druhý díl pentalogie už používá jako nosné prvky příběhu steampunkové přístroje (resp. éteroskop), aby žánr pak ve třetím díle opět ustoupil fantasy. Ať už je však steampunk v příběhu vidět více či méně, hlavní zápletka a vše, co jí žene kupředu, zůstává přeci jen nadpřirozeného až magického rázu.

Hlavním dějem se proplétá podružná romantická linka, která mapuje vývoj vztahu Alexie a lorda Maccona. Tvoří příběh stejnou měrou jako hlavní zápletka, a dalo by se říct, že právě romantická stránka Alexiina života celou sérii tak proslavila. Přestože však romantika a lehká erotika hraje v knihách důležitou roli, autorka se nebojí bořit zaběhlé konvence, které má čtenář s červenou knihovnou spojené. Zdaleka ne všechno a všichni končí šťastně, a nepromyšlená gesta, jakkoli krásná se mohou na první pohled zdát, s sebou nesou následky. V Anglii 19. století, prostoupené morálními hodnotami skrznaskr, jsou to následky často smrtící.

Na tomto místě se přiznám, že k romantické literatuře příliš nelnu. Během druhého a třetího dílu se začala témata vztahující se k tomuto žánru (zakázaná láska, neshody v manželství, společenské nesrovnalosti, čí je to dítě?) vyskytovat v takovém množství, že jsem se i přesto, že byla všechna podána velmi netradičně, rozhodla odložit zbytek pentalogie na jindy. Pokud však čtenář k podobným tématům inklinuje nebo mu alespoň nevadí, rozhodně nejsou na překážku příjemnému čtenářskému zážitku a naopak vytváří z Alexie a jejích společníků věrohodné lidské bytosti.

Zde by bylo možná nasnadě varovat před poněkud zavádějícím jazykem, kterým je kniha napsaná, a který může na prvních několika odstavcích působit poněkud afektovaně (a opět upomínat na nekvalitní díla červené knihovny). Má ale své opodstatnění a po překonání prvních deseti vět začne být kniha neuvěřitelně čtivá a příběh, který je vše, jen ne bezduchý či hloupý, plyne, aniž by čtenáři dal možnost vydechnout.

Závěrem bych se krátce zastavila u překladu. Dílo Gail Carriger se, alespoň co vím, nikdo v nejbližší době v Čechách vydat nechystá. Pokud by k tomu ale někdy v budoucnu došlo, bude se překladatel nalézat ve svízelné situaci. Pomineme-li název samotné série, který obsahuje nešťastné slovo "protektorát," dostaneme se k jednotlivým dílům, které se jmenují Soulless, Changeless, Blameless, Heartless a Timeless. Pokud by měl být zachován jednoslovný adjektivní název, nezbývá, než knihy pojmenovat Bezduchá, Neměnná, Nevinná apod., což nejenže zní naprosto příšerně, ale ihned evokuje (o to víc v kombinaci se slovem upír), vzpomínku na jednoslovné názvy knih z nedávné série Škola noci. Přidejte k tomu kýčovitý obrázek polonahé slečny a zavádějící odkaz bude bezchybný; přitom jestli knihy Gail Carriger něco rozhodně nejsou, tak neoriginální romantické slátaniny pro mladé čtenáře (stejnou situaci v německém překladu Changeless popisuje Steampunk Scholar).

Autorka má pro vzájemně spolu související názvy velkou slabost - první díl nové série, která se bude odehrávat v dívčí škole v obrovské létající vzducholodi plovoucí někde nad hrabstvím Dartmoor, se jmenuje Ettiquette & Espionage, druhý pak Deportment & Deceit. :)

A úplně na závěr - "The Spoon."Autorka je kóča.

The Parasol Protectorate

Soulless, Changeless, Blameless, Heartless, Timeless

Gail Carriger stránky | blog

Vydáno 2009-2012

(do češtiny zatím nepřeloženo)

Exkurze do 80. let 19. století (PragoFFest 2012)

2012-02-09T14:41:00.002+01:00

Název krátké reportáže ze steampunkové tváře letošního PragoFFestu odkazuje na dvouhodinovou sobotní přednášku pojmenovanou (trefně a vtipně) Welcome to the 80s... The 1880s. Pravda, pořadů bylo více - celkem tři - ale já jsem jen pouštěla trailery na krátké filmy, o kterých jsem tu psala před několika dny, a na poslední plánovanou přednášku nedorazil přednášející. Nutno říct, že Sniper rychle zaskočil a obdivuhodně zaimprovizoval, ale přeci jen, příprava udělá své.

Sobotní přednáška, pod taktovkou Lyrel, byla výborná. Zabývala se steampunkovou subkulturou a doprovodnými jevy - obchody s módou, fotomodelkami (kdo by neznal Kato) a zejména hudební scénou. Lyrel zmínila i způsob dělení steampunkové hudby, který bych tu ráda uvedla jako alternativu k našemu vlastnímu hudebnímu seznamu, ve kterém se vychází z vizuálu kapely a z toho, že se interpret ke steampunku sám hlásí.

Alternativní dělení steampunkové hudby (podle přednášky Lyrel z PGF 2012):

1) Kapela se ke steampunku sama hlásí
2) Klasický steampunk. Kapela produkuje moderní hudbu, ale zahrnuje jeden či více klasických nástrojů (housle, violoncello...). Unwoman.
3) Ostatní o nich řekli, že jsou steampunk. Voltaire.
4) "Banjoband." Tradiční americká hudba v moderních kostýmech

Snad jsem to přetlumočila dobře... Kromě zevrubného rozpitvání hudební tváře žánru padla ještě dvě důležitá data: 14. 4. 2012 bude třetí SteamUp, v jehož rámci bude hrát (snad jediná) česká steampunková kapela Magnetik. Na konci září (29.-30. 9. 2012) pak v rámcu EuroSteamConu v ČR možná zahrají Ghostfire.

Ze steampunkového hlediska by to bylo k PragoFFestu asi vše.

Amatérské steampunkové filmy I

2012-02-06T21:02:00.003+01:00

Oproti jiným subkulturám není steampunková fanouškovská základna nijak zvlášť rozsáhlá, nicméně i v jejích řadách se najdou lidé, kteří své představy o žánru vtělili do podoby krátkého filmu. A právě těmto krátkým audiovizuálním počinům bych se chtěla věnovat v několika následujících příspěvcích, ať už se bude jednat o pětiminutové úvody k nezávislým webovým seriálům nebo o fanouškovské filmy vzniklé pod záštitou profesionálního studia.

Krátké filmy jsem rozdělila do několika kategorií, z nichž každé bude věnován samostatný příspěvek. Kromě dnešních tradičních filmů se jedná ještě o webové seriály, o filmy částečně (nebo úplně) dieselpunkové, dále o jakési zfilmované "prology" ke kampaním v RPG hrách, a pak o filmy vzniklé pod ochranným křídlem studia Whitestone Productions. Co se týče předposlední kategorie, ta se měla původně jmenovat "WTF?" - pak jsem ale raději zvolila diplomatičtější název. Tam budou krátké filmy, které rozhodně nechcete pustit někomu, kdo o steampunku slyší poprvé v životě.

Filmy | Seriály a RPG | Whitestone | Jiný úhel pohledu | Dieselpunk

Monty and the Runaway Furnace (Monty a kotel na útěku)

web | trailer | facebook

Monty chodí do práce rád. Aby také ne, když je pevně přesvědčen o tom, že kotel ve sklepě společnosti, ve které pracuje, je jeho převtělená žena Grace. Romantická idyla nemá chybu, dokud ovšem firma nezmění majitele. Nový šéf, Walter VinTucket III, nehodlá tolerovat nic, co by jeho společnost táhlo dolů, ať už jde o staré zaměstnance nebo příliš hlasité kotle. Netuší však, že jeho tyranii si někteří z nich nehodlají nechat líbit.

Film je ve fázi postprodukce a měl by vyjít koncem roku 2012.

The Anachronism (Anachronismus)

web | trailer | celý film

Je krásný letní den a dvě děti se rozhodnou prozkoumat pláž. Když zčistajasna narazí na ponorku ve tvaru sépie, kterou moře vyvrhlo na břeh, nestačí se divit...

Patnáctiminutový snímek je k dispozici online, a docela hezká interpretace je zde, pokud se přenesete přes první odstavec, který, doufám, je myšlen s nadsázkou :)

Aurora

web | trailer | celý film | naše recenze

Je tomu už čtyři měsíce, co otrokáři unesli Alinu, ženu kapitána vzducholodě Aurora. Zdá se, že se po nebohé dívce slehla zem, dokud posádku konečně nepřivede na stopu otrokář Mal, kapitánův starý známý.

Třicetiminutový dobrodružný film je dílem australských fanoušků a vznikal s minimálním rozpočtem v průběhu čtyř let.

The Marionette Unit (Loutkohra)

web + trailer

V kvasi-viktoriánském světě Loutkohry je veškerá umělecká produkce pevně v rukou státu a nejvyšším triumfem moderního umění je strašlivé, fascinující divadelní představení snoubící člověka a technologii. Tři baletky, ty nejlepší z nejlepších, tančí podle pokynů stroje ukrytého ve stínu jeviště, ovládané kabely a dráty, které se staly součástí jejich těl.

Natáčení Loutkohry se bohužel, zdá se, zaseklo na mrtvém bodě...

John Gray

web + celý film

Vynálezce John Gray zkoumá lásku a štěstí, dle své ženy možná až příliš vědecky. Když do jeho spořádaného světa vnikne chaos ve formě drzého děvčete, zjistí, že je na čase posunout se dál.

Osmiminutový, ponekud surreálný film je předzvěstí celovečerního filmu na stejné téma.

Nickel Children (Šestákové děti)

web | trailer

Film z prostředí weird west, steampunku, který se odehrává na divokém západě. Megalomanský projekt, který na to, jak sám sebe propaguje, zas až tak povedeně nevypadá.

Kapitánka vzducholodě Zephyr, Anastasia, je samozvanou zachránkyní dětí, které jsou nuceny bojovat v provizorních arénách. Společně se svým pobočníkem, doktorem Montaguem, a s mladým Jackem cestuje od jedné arény k druhé a hledá to, o co jí připravil zákeřný šerif.

Adventures in Science (Dobrodružství vědy)

web | trailer

Čtyřdílný němý film o mladém vynálezci, který musí nechtěně spolupracovat s nepříjemnou mladou sufražetkou, aby společnými silami zvrátili krutovládu hamižných baronů.

Boilerplate

2012-01-27T21:55:00.000+01:00

Na sklonku 80. let 19. století sestavil profesor Archibald Campion robota, který neměl ve své době obdoby. Dva metry vysoký humanoid s válcovitým kovovým tělem a schematickým obličejem sklidil obrovský úspěch v roce 1893 na Světové výstavě v Chicagu a vynálezce ho, po sérii testů v extrémních životních podmínkách, věnoval americké armádě.

Do všeobecného povědomí se robot zapsal zejména v roce 1895, kdy se jen díky jeho nesmírné síle a vytrvalosti zachránila posídka lodi Euterpe před umrznutím v zamrzlém moři kolem Antarktidy. V průběhu následujících dvaceti let se pak Boilerplate účastnil desítek šarvátek a utajených akcí po celém světě, aby nakonec navždy zmizel na bojištích první světové války.

Sotva uvěřitelný příběh. Přesto se jím nechalo obalamutit několik tisíc lidí, s největší pravděpodobností až třetina návštěvníků webových stránek BoilerPlateRobot.com, na kterých smyšlený příběh robota-vojáka představil v roce 2000 umělec Paul Guinan. Dopodrobna promyšlené příhody Boilerplate doplnila řada montáží, "dobových fotografií" a odkazy na reálné historické události - a stačilo to. Příběhu uvěřil i herec a komik Chris Elliot, který se o robotu z počátku století zmínil v pořadu o neuvěřitelných výmyslech, kterým byli lidé před sto lety ochotni věřit... aniž by si uvědomil, že hoax je vlastně jen deset let starý.

Když byl Boilerplate nakonec odhalen, vydal jeho opravdický tvůrce (respektive tvůrce třiceticentimetrového modelu) obrázkovou publikaci dokumentující Boilerplatovo působení v armádě Spojených států a příběh smyšleného robota rozvíjí dodnes.

Standard a Baretta

2012-01-19T15:11:00.000+01:00

Na počet steampunkových kaváren v Praze je možné nazírat dvěma způsoby - buďto tu není žádná, nebo jich tu je hned tucet. Záleží, jako obvykle, na rigidnosti pojetí fráze "steampunková kavárna," protože, když se to tak vezme, určitým staromilským dojmem působí každý druhý podnik (na zútulnění prostoru navěšením starožitností všude po zdech asi něco bude...)

Neboť pochybuji, že by se ve městě nacházela jediná kavárna, která by sama sebe prezentovala vyloženě jako "steampunkovou," chápejme tento obrat (pro účely série příspěvků o pražských kavárnách) raději jen velmi volně :) Začněme jednou profláklou a jednou poněkud méně známou:

C A F É B A R E T T A | stránky | je malá kavárnička těsně pod Náměstím Bratří Synků (Nusle). Přízemí téměř celého bloku zabírá jeden podnik - Baretta - který se pak dále dělí na kavárnu, pizzérii a bar. Každá část je vlastně na místě bývalého přízemního obchodu či bytu a můžete mezi nimi procházet vnitřkem, tj. kolem schodiště, které vede nahoru do zbytku baráku.

Pomineme-li pizzerii, která je laděná do stylu divokého západu a dají se v ní objednat pizza-chleby s názvy jako "Medvědí stopa" apod., a bar, jehož výtečnou vlastností je, že je jedním z mála snesitelných míst v Nuslích, kde se nezavírá v jedenáct večer, zbývá kavárna. Je vyzdobená v jakémsi "nautikálním" stylu: Po stěnách jsou rozmístěny barometry, hloubkoměry, lodě, a mimo jiné i (můj nejoblíbenější kus vybavení) starodávná potapěčská helma. Člověk si velmi záhy začne připadat jako v ponorce...

C A F É S T A N D A R D | facebook | se nachází na Starém Městě a bývá doménou studentů nedalekých vysokých škol. Kromě dobrého (a relativně levného) jídla se vyznačuje hlavně zajímavou dekorací interiéru - po stropě a za barem se táhnou měděné trubky semtam zakončené pístem nebo kruhovým uzávěrem. Výsledný dojem je bezchybný a jestli je někde na stropě pověšená i ta "vzducholoď" z dolního obrázků (kterou si nějak nemůžu vybavit), má Standard k steam- či dieselpunkovému prostředí velmi blízko.

Na vlnách steampunku: The Clockwork Cabaret

2012-01-13T16:10:00.000+01:00

Foto Sepiachord

Je tomu několik let, co se tři sestry, Emmett, Klaude a Mingan, rozhodly vzít po záhadné smrti rodičů osud do vlastních rukou. Od té doby proplouvají na vzducholodi Calpurnia mezinárodním vzdušným prostorem a v duchu pirátské rozhlasové stanice vysílají jednou do týdne několik hodin steampunkové hudby. V patách se jim neustále drží záhadná společnost CLANNG, která je s největší pravděpodobností odpovědná za smrt jejich rodičů...

Foto Dieselpunks

Je-li fikční svět provázející každotýdenní podcasty tria The Clockwork Cabaret na první setkání přeci jen poněkud neskousnutelný, je možné začít i odjinud. Na sklonku roku 2007 se dvě kamarádky ze Severní Karolíny, říkejme jim Emmett a Klaude, seznámily pří DJování gotických párty. Slovo dalo slovo a brzy se rozhodly vytvořit vlastní podcast.

Už před nějakou dobou je zaujal steampunk, a téma pořadu bylo jasné. Kamarádky lákala mimo jiné i výzva, kterou steampunková hudba představuje - totiž, co všechno se pod hlavičku podcastu vejde - a výsledkem je dnes různorodá, těžko popsatelná směs jak interpretů, kteří sami sebe steampunkovými nazývají, tak toho, co za steampunk považují "sestry" samotné (v průběhu čtyř let k nim ještě přibyla Mingan). Ačkoli by se místy mohlo zdát, že výběr skladeb je celkem nahodilý, při bližším pohledu v něm lze najít určitý řád, který podrobně vysvětluje v rozhovoru pro Machina Fatalis Klaude.

Pořad se v průběhu let uchytil na různých místních stanicích, ale nakonec se "sestry" vždy vrátily k formě podcastu, která jim nakonec vyhovovala ze všeho nejvíc. Kromě toho měl The Clockwork Cabaret vždy větší posluchačskou základnu na internetu - ve steampunkové komunitě - spíše než v krátkém dosahu lokální stanice, kde měl navíc vyhrazeno okénko v nepříliš přívětivou hodinu, totiž v pondělí večer od jedenácti do jedné.

Dnes je možné stáhnout si každý týden nový podcast na podbean.com.

Oficiální stránky

Podcast

PragoFFest a... boty

2012-01-10T21:54:00.000+01:00

Blíží se další z akcí sdružených pod hlavičkou Festivalu fantazie, totiž PragoFFest. Koná se tradičně v Modré škole na pražských Hájích, o prvním únorovém víkendu (2.-5. února 2012). Steampunkové pořady jsou zatím nahlášeny tři - dvě přednášky a promítání filmu. Zde seřazené podle času (autory anotací jsou přednášející, převzato z webu PGF):

Aurora - steampunkový film
Balú - pátek 3.2.2012 - 11:00h - linie "Fantasy & History"
Kapitán Emerson a posádka vzducholodi Aurora čelí otrokářům, kteří unesli kapitánovu ženu. Čtyřicetiminutový steampunkový film australských fanoušků (české titulky).
(protože Aurora má opravdu jen něco málo přes půl hodiny, prvních 15-20 minut vymezeného času bude věnováno trailerům na obskurní steampunkové fanouškovské/DIY filmy. Rozhodně je na co se těšit - a čeho se bát)

Steampunk

Sigmar - pátek 3.2. 2012 - 18:00h - linie "RPG Public"

Co že je to ten steampunk? Parní stroje? Vzducholodě? Viktoránská Anglie? Dámy v korzetu s pistolí u pasu? Klub lordů pro poznání tajemství záhrobí? Souboj magie a technologie? Přijďte se podívat na steampunk ve hrách, filmu, literatuře, obrazech, LARPech a nechte se jím také pohltit!

Welcome to the 80s... 1880s!

Lyrel - sobota 4.2.2012 - 14:00h - linie "RPG Essence"

aneb Steampunk u nás a světě. Přednáška obsahuje mluvenou část a zvukové ukázky steampunkové módy, hudby, ukázky umění + videoprojekci. Pořad seznámí návštěvníka s tím, jak vypadá steampunková komunita v současnosti, jaké jsou zahraniční festivaly, osobnosti, skupiny a jaké akce se pořádají u nás.

*

Tak, a ještě nijak nesouvisející slovo o botách. Ulovila jsem v jednom skvělém obchodu s oblečením z druhé ruky boty hodné steampunkové dobrodružky (na fotce vlevo dole), kterým chybí k dokonalosti jen výměna vrchních přezek za trochu hezčí variantu. Původně jsem je sem chtěla dát, abych se také jednou pochlubila nějakým kusem kostýmu, ale vzápětí se ukázalo, že láska k určitému stylu odívání, poplatnost módním zásadám a trocha ješitnosti je kombinací věru fatální.

Asi tři dny po nákupu mě totiž v nových botách strhl ze svahu pes, takže jako další doplněk si pořídím steampunkové berle (možná tedy bez těch cédéček):

Jinak ale ten sekáč vřele doporučuji, jednou za čas dělají fajn výprodeje ("vše za 50%", "vše za dvacet" atd.). Jmenuje se Textile House a zatím vím o třech pobočkách - V Horkách, na Koh-i-nooru a někde na Michelské.

Extraordinary Engines - ed. Nick Gevers

2012-01-08T18:20:00.002+01:00

Sbírka steampunkových povídek Extraordinary Engines (Podivuhodné stroje), vyšla necelý půlrok po své slavnější předchůdkyni Steampunk (eds. A., J. VanderMeer, recenze zde). Snad díky tomuto nešťastnému načasování nikdy nevystoupila ze stínu starší sbírky, ačkoli má mnoho dobrých stránek, díky kterým by si zasloužila ne-li stejnou, tak rozhodně větší pozornost, než se jí dostává teď.

Dvanáct povídek obsažených v Extraordinary Engines by dalo rozdělit do několika kategorií. Na prvním místě by se jednalo o téma vztahu lidí a polidštěných strojů, se kterým je ve třech povídkách nakládáno tak různorodě, že to snad ani víc nejde. Hned úvodní povídka Steampunch vypráví o britských dělnících, kteří vydělávají na zápasech robotů. Následuje příběh z australské buše, ve kterém zakoupí kolonizátor své manželce mechanickou služebnou (Machine Maid), která umí víc kousků, než by se na počestnou ženu, byť kovovou, slušelo, a téma je uzavřeno povídkou American Cheetah, ve které android s tváří Abrahama Lincolna brání ve funkci šerifa malé americké městečko před mechanickými bandity.

Následují povídky s tématikou extrémního darwinismu, ať už ve formě klasického klonování dětí v povídce Hannah, regrese nevhodně se chovajících mužů do podoby neandrtálců (Lady Witherspoon’s Solution), či příběhu z doby alternativního britského impéria, do kterého pronikají agenti z jiných realit a ve kterém hrozí, že lidskou rasu vytlačí mimozemské améby (Petrolpunk).

Další čtvrtina povídek hraničí s fantasy, alespoň tím, že se v nich objevují prvky, které snad jinak, než magií, vysvětlit nejdou. V lyricky laděné povídce Static je mladá dívka vězněna zlou příbuznou, která touží po jejím majetku, ve světě věčných blesků, a podobným stylem je vyprávěna i závěrečná The Dream of Reason, příběh o vynálezci s věru podivnými metodami. V Elementálech se pak londýnský gentleman pokouší vydestilovat ducha doby.

Zbývají tři povídky, které se natolik vymykají jakékoli generalizaci, že je nutné zmínit je zvlášť. Ve Speed, Speed the Cable najde čtenář dvojité agenty, politické machinace a jednu velkou sabotáž, The Lollygang Save the World on Accident je o partě dětí ze světa, ve kterém lidé žijí v obrovské kovové rouře, a Fixing Hanover je citlivý příběh o géniovi, který se snaží uniknout na odlehlé pláži osudu (a vzducholodím).

Redaktor sbírky Nick Gevers klade v úvodu své dílo na stejnou úroveň se Steampunkem, jedinou další sbírkou steampunkových povídek, která do roku 2008 (alespoň pokud se redaktorovi dá věřit), vyšla. Podobná výzva se těžko odmítá, a snad právě proto se tato recenze nese částečně v duchu srovnání obou sbírek.

Místo, kde začít, se nabízí už v samotném podtitulu Geversovy sbírky. Knížka se totiž celým názvem jmenuje Extraordinary Engines: The Definitive Steampunk Anthology.

Zvolený podtitul je, když už nic jiného, nešťastný, a to hned z několika důvodů. Je samozřejmě možné, že se jedná o určitou nadsázku, kterou by ale v tom případě neuškodilo v předmluvě nějak rozvést (o zvolení názvu redaktor nepíše ani slovo). Pokud je ale podtitul myšlen vážně, pak vytvoření nijak časově neomezené "definitivní" povídkové sbírky žánru, který se ještě nějakou dobu určitě bude rozvíjet, je poněkud předčasné, zejména pokud se opravdu jedná teprve o druhý exemplář knihy podobného typu. Pomineme-li tuto variantu, zbývá jen možnost, že antologie byla sestavena s úmyslem sloužit jako stručný průvodce žánrem (tj. s ohledem na veškerý dosud publikovaný steampunkový materiál vydestilovala několik témat, která se v literární steampunkové produkci opakují, a nyní obsahuje na každé téma jednu povídku). V tom případě je pak ale nepříjemné, že například Steampunk by této definici odpovídal mnohem více, v Geversově sbírce chybí řada témat, která tvoří velkou část steampunkové literatury (např. "verneovská" dobrodružství).

Tolik k definitivnosti.

Z literárního hlediska patří prvenství Extraordinary Engines. Není třeba, aby byla jakákoli z dvanácti povídek nucena vyvažovat nadměrnou kvalitou ty, které na tom jsou o něco hůře, což je, bohužel, případ Steampunku. Najdou se, samozřejmě, povídky, které se budou čtenáři líbit více či méně, ale v případě Geversovy sbírky bude záležet spíše na vkusu čtenáře, než na tom, jak je ta či ona povídka dobře či špatně napsána.

Do povídek se zároveň promítlo tolik spisovatelské zručnosti, že se v důrazu na krásu textu někam vytratil původní nápad. V celkovém srovnání vyznívají texty ze Steampunku poněkud náročněji, než je tomu v případě Extraordinary Engines. Ty, pokud mají například napadat lidské hodnoty, tak dělají pouze skrze tradiční vzepření se hrdinů vůči Přírodě/Bohu/společenským konvencím (i když například v Lady Witherspoon's Solution, poněkud podivném pohledu na feminismus, jde o vzepření poměrně drsné: na řadu přijde i trhání varlat). V případě Steampunku je toto napadání mnohem různorodější, kromě vzpoury najdeme v povídkách i zkoumání hranice znechucení, za kterou je čtenář ochoten zajít (Steam Man of the Prairie) nebo třeba steampunkový pohled na Velkého bratra (Minutes of the Last Meeting).

Přestože teoretické studie, které by čtenáři aslepoň částečně přiblížily fikční světy povídek, nejsou tradiční součástí povídkových sbírek, ve Steampunku je jejich přítomnost vítaným doplňkem. Extraordinary Engines mají jen klasickou předmluvu, která je však sotva víc než výčtem děl, ze kterých steampunk coby žánr vychází.

Závěrem by se zdálo, že snad nejlepší, co by mohlo obě sbírky potkat, je vzájemné prolnutí. Steampunk je dopodrobna promyšlená kniha, za kterou zcela očividně stojí dlouhé měsíce práce, ale i když je skvěle sestavena, některé povídky (a není jich málo) se prostě nedají strávit. Extraordinary Engines naopak působí dojmem "obyčejné" povídkové sbírky bez jakýchkoli inovací. Čtenářský pocit ihned po přečtení se ale bude pohybovat na hranici nadšení, což se o Steampunku bohužel říct nedá.

Extraordinary Engines: The Definitive Steampunk Anthology
ed. Nick Gevers
vydáno 1.9.2008
441 stran
(do češtiny zatím nepřeloženo)

V den poslední...

2011-12-31T22:20:00.000+01:00

(věčný kalendář s lokomotivou)

V poslední den roku je na místě udělat zhodnocení a vytyčit plány do budoucna. Prvé bych odbyla několika slovy, a to, že jsem ráda, že se blog přes rok drží a vypadá to, že ho občas i někdo čte. Při té příležitosti se i zaraduji nad krásným novým bannerem, který by snad už brzy měl nahradit ten původní. Ač měl být jen provizorní, vydržel nepříjemně dlouho.

Co se týče budoucích plánů, přemýšlela jsem nad několika alternativami. Nejdřív jsem chtěla z blogu udělat kompletní, samostatné a funkční webové stránky, což se po přidání několika blogových "stránek" ukázalo být vcelku zbytečným.

Posléze mě napadlo předělat blog na časopis, repsektive e-zine, který by vycházel jednou za měsíc a bylo by v něm vše, co sem tak postupně píšu, ale na jedné upravené hromadě. Ale zase, časopis, který píše jeden člověk? To asi ne. A vzhledem k tomu, že už k psaní příspěvků se nikdo nijak zvlášť nehlásí, představa shánění lidí k psaní článků do pochybného periodika mě nenaplňuje dvakrát nadšením :)

Závěrečná syntéza: něco z toho, něco z onoho. Blog zůstane tak, jak je, ale bude jeden článek týdně a budou tematicky rozdělené. První týden měsíce něco knižního (že by recenze?), druhý týden film či kapela, v třetím reklama na hezké hospody a kavárny, které mají aspoň trochu steampunkové interiéry, a čtvrtý... to musím ještě vymyslet.

Předsevzetí to je hezké. Když vydrží, bude to fajn.

Šťastný Nový rok!

Víc koleček - víc steampunku (vánoční edice)

2011-12-28T17:15:00.000+01:00

Adventní týdny vedoucí k letošním Vánocům se ukázaly býti natolik hektickými, že nedošlo ani na vánoční věnec, natožpak na jakoukoli jinou vánoční (steampunkovou) výzdobu. Jediné, na co jsem se nakonec zmohla, bylo ozubené cukroví a stojan na adventní svíčku, který vznikl vlastně jen vykucháním budíku a nasypáním součástek na hromadu.

Ve spartánských podmínkách naší domácnosti se kolečka vyráběla za pomocí skleničky, krabičky od sirek a víčka od půllitrové petky. Když se ale ozubená kolečka rozhodli vyrábět profesionální cukráři ze Štýrského Hradce, dopadlo to trochu jinak...

Kolečka jsou všechna každopádně už pryč a je po Vánocích, i když i tohle období mezi svátky má také něco do sebe. Čtu zrovna Zemětřas a je to naprosto úžasná kniha - zatím jsem sotva v polovině a už mi přijde, že to bude jedna z nejlepších knih, na které jsem letos narazila. Co se týče filmů pro ukrácení dlouhé chvíle, člověk nežil, dokud neviděl alespoň jednu verzi Dickensovy Vánoční koledy. U mě vede ta s Patrickem Stuartem v hlavní roli, ale animovaný snímek z roku 2009 má také něco do sebe - třeba asi nejlepší ztvárnění Ducha budoucích Vánoc, s jakým jsem se kdy setkala.

Prosincová návštěva Vídně a zejména Štýrského Hradce mě (bohužel?) ovlivnila natolik, že mé letošní péefko nemá se steampunkem nic společného. I tak ale všem, kdo se dočetli až sem, přeji hezký zbytek volna a šťastné vkročení do nového roku, a na závěr nějaké to vánoční melodično.

EuroSteamCon

2011-12-12T23:11:00.000+01:00

oficiální stránky | blog | facebook

Celoevropský steampunkový sraz - The European Steampunk Convention - přichází se zajímavým nápadem, jak propojit jednotlivé komunity v evropských zemích. Místo obvyklého velkého setkání na předem určeném místě nabízí autor iniciativy Marcus Rauchfuss (the Steampunk Traveler) možnost sítě událostí, které se budou odehrávat v danou chvíli na co nejvíce místech, a jejichž vzájemné propojení vytvoří samotný EuroSteamCon.

Ať už se bude jednat o koncerty, larpy, hudební párty, nebo přátelská setkání ve steampunkových kostýmech, vše, co se bude odehrávat 29.-30. září 2012, může být součástí conu. Velké události budou streamovány a virtuální prostor bude tvořit jednu z odnoží celé akce, která umožní i steampunkerům v odlehlých končinách, aby se, byť jen online, také mohli zúčastnit (více v úvodníku The World SF Blog).

Je to ještě daleko, pravda. Třeba se část EuroSteamConu odehraje i u nás...

Victoria's Inferno

2011-11-29T20:11:00.001+01:00

&lt;p&gt;&amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;gt;&amp;amp;amp;amp;lt;br&amp;amp;amp;amp;gt;mmmm&lt;/p&gt;

Když jsem v polovině listopadu zjistila, že budu po zbytek měsíce s největší pravděpodobností trávit většinu času před obrazovkou, investovala jsem celé tři dolary do předplatného na Last.fm. Od té doby se z rádia s tagem "steampunk" line jedna obskurní skladba za druhou, a jakmile člověk propluje první úrovní (Abney Park, The Clockwork Quartet...) a dostane se k méně známým věcem, občas se nestačí divit.

Britský harmonikář John Kirkpatrick rozhodně nepatří mezi klasické "steampunkové" interprety, nicméně jeho písnička Lord of Steam and Iron (na klipu výše) je jako stvořená jako úvodní skladba pro řadu ještě nezfilmovaných temných steampunkových povídek. Kde se ale v repertoáru folkového písničkáře vzala? Záhy se ukázalo, že pochází z alba starých anglických písní, a její text byl stvořen v 30. letech 19. století jako jedna z forem tichého vzdoru utlačované vrstvy pracujících proti nově stavěným továrnám.

O podobné popěvky nebyla zřejmě nouze, a dochovalo se jich dost na to, aby byly, k mé velké radosti, sebrány Jonem Ravenem do jednoho svazku - Victoria's Inferno, s podtitulem, který hovoří za vše: Songs of the Old Mills, Mines, Manufactories, Canals and Railways (1978). Ostatně autor je zřejmě činný folklorista - mezi jeho další publikace, a to jen u toho jednoho nakladatelství, patří například tři knihy o tzv. "Black Country."

Téma je rozhodně zajímavé, byť poněkud depresivní. Předpokádám, že už jen samotný text Lord of Steam and Iron je dobrým úvedením do atmosféry celé knihy...

A Lord of Steam and Iron am I
A monster in the land;
While puny men of bone and blood
Are slaves at my command.

The Monster Science is my name
And I trample on the free;
I laugh at the sight of human tears
And Death is my victory!

I love the knell of the factory bell
On the long dark winter night,
With hail and storms and quivering forms
Who toil by candlelight.

Of iron and steam I reign supreme
But a partial King am I:
The few by stealth I heap with wealth
While the masses sicken and die.

Existuje ještě verze na ukulele, i když... posuďte sami.

A na závěr - byla doplněna sekce Hudba!

Convención Steampunk y Retrofuturista

2011-11-16T11:39:00.001+01:00

Dvoudenní con zaměřený na steampunk a retrofuturismus proběhl minulý víkend v Barceloně. Město je, pravda, poněkud z ruky, ale ráda bych barcelonského setkání využila k nástinu toho, jak by takový plnohodnotný steampunkový con mohl vypadat v případě, že by se někdy konal i u nás. Je to zatím jediná vícedenní celosteampunková akce, na které jsem se kdy ocitla.

Už samotné prostředí katalánského hlavního města ke steampunkovým úvahám přímo vybízí, protože až na starou čtvrť je téměř veškerá ostatní zástavba v širším centru produktem přelomu 19. a 20. století, od výstavních domů na hlavní nákupní třídě, Passeig de Gràcia, po méně okázalé vilky v severní části města. Kdyby všude nebyly palmy, podobnost se starší částí Londýna nebo se skotskými městy by byla téměř dokonalá. Krom toho se kousek od pobřeží nachází tzv. Parc de la Ciutadella z poloviny 19. století, kde se mimo jiné konala v roce 1888 první španělská Světová výstava, a jehož cihlové budovy a skleníky dobu před sto lety připomínají i dnes.

Samotný con probíhal v sobotu a neděli od jedenácti dopoledne do osmi večer, přičemž v sobotu se pak konala afterparty v nedalekém klubu. Program měl několik částí, od soubojů se steampunkově upravenými zbraněmi přes představení nově vyšlých knih (Los Horrores del Escalpelo), komiksů (Sherlock Holmes y la Conspiración de Barcelona), her (deskových i vyprávěcích) a promítání filmů, až po vyloženě konferenční setkání za účelem navázání kontaktů a možné spolupráce.

Příjemné, i když poněkud obyčejné, prostory se nacházely ve třetím patře kulturního střediska pro mládež Espai Jove la Fontana, kde byla kromě hlavního přednáškového sálu i místnost s honosně znějícím názvem Salón de té, ze které se nakonec vyklubala obyčejná třída s občerstvovacím pultem. Na stěnách viselo několik tisků a v rohu se nacházela skvělá výstava steampunkových předmětů - šperky, zbraně, hrací kostky (ty se tu už jednou objevily). Bylo tu i několik parních strojů, u kterých majitel (možná i sám tvůrce?) několikrát denně demonstroval, jak fungují.

Foto robota Convención, zbytek já

Odborné přednášky

Kromě odborných přednášek a diskuzních panelů na různá témata (vědeckofantastická literatura 19. století, význam pojmu "retrofuturismus," věk páry, atd.) byl součástí conu i tzv. Salón de Steamworking. Jednalo se o dvouhodinový blok, ve kterém měl každý, kdo se jakkoli zabývá steampunkem, možnost předvést vlastní práci. Účelem Salónu bylo poskytnutí kontaktů na lidi s podobným zaměřením, objevení spolupracovníků pro vysněný projekt, nebo jen pozdější navázání spolupráce.

Komentovaná prohlídka modernistické Barcelony

Tříhodinovou prohlídku vedla jedna z organizátorek conu, studentka historie, která ve volném čase provádí v budově katalánského parlamentu. Za tři hodiny jsme zvládli čtvrť Eixample, ve které se nachází všechny významější modernistické (popřípadě secesní, neogotické...) budovy a přesunuli se do již zmíněného parku Ciutadella. Původně jsme měli pokračovat ještě k námořnímu muzeu, před kterým stojí replika dřevěné ponorky Ictineo z roku 1859, ale mezitím se příliš setmělo a začala být hrozná zima, tak jsem se raději rozešli - ponorka musela počkat do druhého dne.

Už samotný nápad zahrnout podobnou prohlídku do programu conu mi přijde úžasný - teoreticky by se něco podobného dalo uspořádat i v Praze, i když tady by prohlídka sotva zabrala tři hodiny :)

Hry

Na conu se nenacházela oficiální herna, kde by byly deskovky přístupny celou dobu, ale bylo jim vyhrazeno několik hodin v programu. Vždy začínaly vysvětlením pravidel a následovala buď předváděčka nebo přímo hraní.

Našly se tu jak známější hry mezinárodní (Malifaux, Letters from Whitechapel), tak i místní španělské počiny, zejména RPG - Brumas de Alba, Zhenoghaia. Pro mě to jsou naprosto neznámá jména, a do pokoření španělštiny asi neznámá zůstanou, protože tato část programu bohužel anglicky nebyla.

Workshopy

Všechny workshopy byly vedeny ve španělštině i v angličtině a stály okolo 20 €. Pod vedením Marcely Burgos se účastník mohl naučit vytvářet umělou patinu, popřípadě si vyrobit vlastní steampunkovou pistoli - "raygun" (SteampunkStudio). Kdo se účastnil vše tří aktivit, získal diplom "Steampunk Inventor Graduado".

Foto Convención

Filmy

V sobotu večer se promítal film La Sombra del Sylffe, příběh ze světa vyprávěcí hry Zhenoghaia. Podle slov tvůrců to je pouze prequel k chystanému delšímu filmu, což vysvětlilo poněkud překvapující délku - sotva deset minut. Nejednalo se o film jako takový, ale spíše o něco, co by hodně aktivní GM s kamerou a spoustou volného času mohl pustit hráčům jako úvod na začátek hry.

Ráda bych ho někdy v budoucnu někde promítla, už jen pro představu, jak může vypadat španělské fantasy s lehkým steampunkovým nádechem... A také proto, že tam běhá chlápek s pirátským kloboukem a blyštivým mečem.

Párty

Plakát na sobotní párty a několik fotografií. Skvělé prostředí, i když bar samotný měl asi být inspirován spíše starým volkswageny než věkem páry.

Foto Carlos Mata

Duel

Součástí conu byl také tradiční souboj se steampunkově upravenými nerfkami. Každý účastník vstoupil do hry se dvěma životy, pročež podstoupil řadu duelů, při kterých mohl šesti náboji zasáhnout protivníka. Počítal se jakýkoli zásah nad úroveň pasu, ale podle pravidel nesměl duelant ani ustupovat, ani uhýbat, takže to nakonec vypadalo, že souboje byly rozhodnuty spíše podle kvality zbraní.

Pokud jsem správně pochopila, co mi vyprávěla jedna slečna, loni měla jedna z duelantek nerfku přeměněnou ve slunečník a nabíjela rozevíráním a zavíráním. Je ale možné, že jazyková bariéra udělala své... :)

Foto Salva Gracia

V závěru víkendu proběhlo vyhlášení několika soutěží - klasická o nejlepší kostým a pak ještě několik trochu méně tradičních, například soutěž o nejkrásnější knír a nejlepší retrofuturistický vynález.

Sama jsem se nakonec, bohužel, účastnila jen malé části programu - řada pořadů byla sice tlumočená, ale záhy jsem zjistila, že jsem jediná, kdo této možnosti využívá, což mi bylo po chvíli trochu nepříjemné. Když se pak navíc ukázalo, že má steampunkem nedotčená kamarádka místní fantazáky příliš nezvládá, přesunul se náš program do tradičnějších turistických kolejí (bez toho bych ale nebyla objevila steampunkové famfrpálové hřiště! - viz níže).

Asi nejvíce mě mrzí, že jsem se nedostala na divadelní představení společnosti Passatge Insòlit ("neobyčejná pasáž"), která, alespoň co jsem vyčetla z programu, funguje na principu kočovných divadelních družinek počátku století. Předvádí trochu zmodernizované atrakce, které člověk mohl najít na dávných maloměstských poutích, a doplňuje je promítáním starých filmů z 20. let. Verze po barcelonský con byla trochu osekaná, protože se musela odehrávat uvnitř (divadelníci jinak pracují s otevřeným prostorem na open-air festivalech), ale stejně to muselo být skvělé.

Inu, alespoň o to větší důvod se vrátit.

Závěrem lze říct, že Convención byla výborně zorganizovaná akce s nabitým a - alespoň oproti tomu, na co jsem zvyklá - netradičním programem. Přestože ale působila na první pohled velmi vstřícně, nemohla jsem se zbavit dojmu, že je spíše určena pro uzavřenou společnost, která se zná dlouhá léta. Určité zkreslení atmosféry určitě plynulo z toho, že nejsem místní, ale přišlo mi, že se dav návštěvníků dělí na skupinu "organizátoři a známí" a pak na tápající jednotlivce a malé skupinky... Je otázka, nakolik je možné podobný jev ovlivnit, ale prvním krokem by možná mohla být herní místnost či nějaká aktivní alternativa pro trávení volného času mezi programem.

Celkově to ale byl zajímavý a poučný zážitek, který překonala snad jen atmosféra samotné Barcelony a domácí sangrie hospody přes ulici.

Vicky, Cristina, Steampunk, Barcelona

2011-11-07T20:21:00.002+01:00

Barcelona je sice trochu z ruky, ale já tam pojedu. Dokonce ve správném termínu... jsem zvědavá, zejména, když španělsky umím tak hastalavistaamigos.

Pressnote Eng

FanCity

2011-11-05T16:59:00.000+01:00

FanCity se ukázalo být příjemným místem pro strávení víkendu, i když si nejsem jistá, nakolik se o to zrovna u mě zasloužil fakt, že jsem po dlouhé době aspoň chvíli společensky žila. Každopádně jsem se poučila, trochu poučila (doufejme) i jiné, a také třeba konečně potkala naživo Julii...

Bylo to moc fajn.

A teď, o co jste přišli:

Steampunk, hry a Mageo

Přednáška Jaroslava Faltuse, jednoho z vývojářů hry Mageo. Od představení steampunku jako žánru přes přehled steampunkových her (rozdělené do několika kategorií, například "japonské" a "divné" :)) po vysvětlení samotné hry, na které pracuje. Více info na facebooku a twitteru, popřípadě článek o první verzi hry, Mageo: Maiden Voyage, odstartované před několika měsíci.

Kostýmy

Hlavní soustředění steampunkových kostýmů byla u stánku s plackami ve foyer KC Novodvorská, kde se mimo jiné nalézala i krásná nerfka.

foto Mortimer

foto J. Houdek /

O steampunku a módě

To byla má vlastní přednáška, kterou jsem sem chtěla původně dát. Je to vlastně ale jen sled obrázků, který bez komentáře nedává moc smysl, tak tu aspoň uvádím filmy, ze kterých byly ukázky:

- Heartless: The Story of the Tinman
- Aurora
- League of Steam: Big Trouble

Pro pár vzducholodí navíc aneb Tři mušketýři

2011-10-24T00:54:00.003+02:00

Tři mušketýři | IMDB | ČSFD | Trailer

Recenzí na nejnovější filmové zpracování Tří mušketýrů se těsně před českou premiérou vyrojilo několik desítek a odkazy na některé z nich jsou uvedeny níže. Za sebe se tradičně spokojím s několika vzájemně spolu nesouvisejícími body a výkřiky do tmy.

O steampunkový film samozřejmě nejde, ale to bylo jasné už z traileru. Do dumasovského románu prostě přibyla pouze jedna linie zápletky, objevení plánu na stavbu vzducholodě. V průběhu filmu ke stavbě několika exemplářů dojde a na jejich palubu se poté přesouvají všechny bitevní scény, které by se jinak odehrávaly na palubách obyčejných lodí. Že by ale vzducholodě měly nějaký zásadní vliv na příběh, to se říct nedá - nicméně v srdci kunsthistorika probudí úvahy nad funkcí gotických fiál v protiletecké obraně.

Tři mušketýři jsou sympaťáci, čtvrtého by člověk střílel (přestože na sobě měl barokní "křivák"), a Orlando Bloom coby hlavní záporák jako by - s trochou nadsázky - vypadl z Rocky Horror Picture Show. Obzvláště mě potěšila scéna, kdy se temně pochechtává nad hloupostí svých protivníků, kteří se kroutí na zemi v křečích. Několik minut alternuje mezi posmíváním se a drsnými hláškami, načež nastane chvíle trapného ticha... které Orlando, po chvíli váhání, opět vyplní dalším temných smíchem. Priceless.

Brzy po začátku filmu divák nutně dospěje k názoru, že jednou z hlavních funkcí Tří mušketýrů je zobrazovat režisérovu ženu ve svůdných polohách. O několik minut později se pak dostaví i zamyšlení nad tím, že některé korzety by se opravdu měly nosit jen společně s oblečením.

Průměrný věk D'Artagnana, paní Bonacieuxové (která v adaptaci není vdaná), krále a královny je zhruba šestnáct let. Neboť špatně snáším trapné scény, při jakékoli interakci těchto čtyř postav jsem chtěla utéct z kina - nejvíce snad při rozhovoru D'Artagnana a Ludvíka XIII o komunikaci s opačným pohlavím.

Závěrem doporučím jít určitě na projekci ve 3D. My jsme zvolili titulky před dabingem, co byla ze zpětného pohledu chyba - u většiny scén bylo velice dobře vidět, jak to musí být v tom 3D skvělé, a k zážitku, který film zprostředkovává, se dabing asi i hodí víc než originální znění.

Na Tři mušketýry se určitě jednou podívám znovu - ale bude to tak za pět let, ve tři ráno v rámci filmové noci, a vezmu si k tomu krabicák a popcorn.

Tak, a teď ty pořádné recenze:

MovieZone / Jeden za všechny, všichni pryč!

KFilmu.net

Filmserver

Šperky z retrobudíku

2011-10-16T14:38:00.001+02:00

Moravskou část své rozvětvené rodiny jsem naposledy navštívila před rokem a půl, a v rámci společenských aktivit zašla i do sklepa za dědou, abych si podle oblíbené teorie "nejlepší věci najdete u prarodičů na půdě" vyžebrala nějaké staré harampádí.

Ke své neskonalé lítosti jsem nepřijela dostatečně včas, abych zachránila dvě půlmetrová napichovátka na buřty z krouceného kovu s koši, za které by se nemusel stydět renesanční kord. I tak jsem si ale ulehčila úložnému prostoru pod domem o kilo rozbitých starožitností, a když jsem je včera po dlouhé době opět objevila, retrobudík z 50. let nešlo nevykuchat.

Výsledkem je šperk či dva. Nebo i tři.

Steampunkové přednášky

2011-10-16T14:18:00.002+02:00

Najdete-li si cestu na pražskou obdobu FF nazvanou FanCity, která se bude odehrávat o podzimních prázdninách (26. - 30. 10. 2011), stavte se na přednášce.

Steampunk, hry, Mageo

Sobota 29.10 12:00h (v rámci linie "GameLine")

Jaký byl steampunk ve hrách doposud a co se chystá? Ultima, Torchlight, Thief, Arcanum a japonci. Co je Mageo. Proč je Mageo steampunk. Steampunk na mobily a všude.

O steampunku a módě

Sobota 29.10 18:00h (v rámci linie "Fantasy & History")

Šílený vynálezce, drsný mechanik, sličná letkyně. Kde je hranice mezi dobrým nápadem a přehnaným kýčem, aneb úvaha nad funkcí kostýmu ve steampunkovém hnutí.

Pak, jak podotýká Julianne v komentáři (díky!), půjdou na akci také odchytnout autoři a editoři dvou plánovaných českých steampunkových antologií, i když asi ne nijak organizovaně.

Na závěr další článek o steampunkových archetypech, tentokrát z pohledu klasické "fantasy družinky".

Vzducholoď na tričku

2011-10-11T01:46:00.001+02:00

Mám šikovnou kamarádku, která kreslí na trička. Jak si poradila s nelehkým zadáním "steampunk" (o kterém do té doby nikdy neslyšela) je vidět na následujících fotkách - předlohou je jeden z těch známějších obrázků, které kolují několik let po internetech.

Apocalyptica & Marta Jandová: How Far

2011-10-08T00:24:00.000+02:00

Ani jsem si nikdy nevšimla, kolik tu je koleček... a jedna trochu viktoriánská paní.

Leviathan: The Movie

2011-09-30T10:08:00.003+02:00

Z knižní série Leviatan se film časem asi bude dělat určitě, rozhodně však nepokročil tak daleko, aby na něj už existoval trailer. Představivost (a volný čas) fanoušků je bezmezný, a proto vzniká i fake trailer, sestříhaný z mnoha jiných filmů.

Objevila jsem ho asi před hodinou, a v rámci předběžného náhledu si ho pustila s vypnutým zvukem, abych nevzbudila zbytek domácnosti. Prvotní dojem byl pak víceméně pozitivní (s čestnou výjimkou pirátské lodičky z 18. století), dokonce jsem šla hledat a přepojovat sluchátka, jen abych zjistila, že výsledek se zvukem není nic moc.

Chápu, že pro střihače fake trailerů musí být těžké zakomponovat do svého díla několik slov či vět, které by nebyly okamžitě rozpoznatelné coby hlasy patřící postavám z jiných filmů a zároveň se trochu hodily i k filmu neexistujícímu. Ale přece nemůže být tak těžké sehnat několik drsných hlášek, které se univerzálně hodí k jakékoli akčnější scéně!

Co se týče filmů, ze kterých byl trailer vytvořen, jsou to (dle slov autora): The Golden Compass, Perfect Creature, Sherlock Holmes, Brest Fortress, Defiance, The Last Airbender, The Inhabited Island, Priest, Jonah Hex, Sucker Punch, Mutant Chronicles, Sky Captain and the World of Tomorrow, The Edge of the World, The Admiral, League of Extraordinary Gentlemen a trailer na knížku.

Aurora aneb šestákový příběh na stříbrném plátně

2011-09-15T22:58:00.010+02:00

Dnešní příspěvek pokračuje v náhodně zvoleném audiovizuálním zaměření pro měsíc září, a to představením krátkometrážního steampunkového filmu Aurora formou dvou recenzí z velice odlišných úhlů pohledu.

Aurora (2011)
youtube | website | trailer

Recenze od Trpiše (viděl víc filmu než steampunku)
Recenze od Balú (viděla víc steampunku než filmu)

Fenomén DIY (zkratka pro Do It Yourself – udělej si sám) pronikl na všechna možná odvětví lidské činnosti. Od nevinného domácího kutilství, kdy lidé vyrábí v domácí dílně loupače pomerančů či nástavce na sekačku na trávu, po výrobu automobilů či kinematografii. Právě DIY filmy tvoří i v celém tomto svébytném „hnutí“ svou specifickou a nedílnou součást, která se místy řídí vlastními pravidly a která obsahuje díla nejrůznějších kvalit, délek a míry profesionality.

S tím se pojí i nesnadno zodpověditelná otázka, jak k takovým dílům přistupovat. Lze na filmy, které někdo s neuvěřitelným nasazením a chutí vyrábí doma na koleni po několik let, a které vykazují očividné znaky a prvky neprofesionality aplikovat kritéria, která uplatňujeme na filmy profesionální produkce? Nebo je na místě jistá shovívavost k prostředkům, které mají filmaři k dispozici?

Aurora je krátkometrážní DIY film, jehož rozpočet čítal 1800 dolarů a jehož natáčení trvalo 3 a půl roku. Zasazen do steampunkově laděného světa vypráví dobrodružnou báchorku, která dává vzpomenout, z jakých kořenů vlastně steampunk jako subžánr pochází a jistá zvrhlá krása dobrodružných šestákových románů z konce 19. století je z filmu místy sympaticky cítit. S čímž ale souvisí i největší a nejviditelnější problém celého snímku, kterým je nedostatečný nadhled.

I přes snahu vklínit do příběhu humor (povětšinou skrze postavu – šaška) se většinu stopáže snímek snaží tvářit vážně a jako takový nemá šanci obstát. O to více, jde-li o archetypálně vystavěné vyprávění o muži, který se snaží dosáhnout pomsty a zachránit svou ženu unesenou bezcitnými otrokáři. Nepomáhá ani fakt, že logiku by člověk místy hledal jen velmi obtížně a spousta dialogů i dění působí často úsměvně a v některých situacích vyloženě absurdně.

Postavy jsou redukovány na jednoduché šablonky, u kterých končí všechny pokusy o psychologizaci poněkud rozpačitě legračními dialogy či monology, stejně tak naráží i touha tvůrců propašovat do dobrodružného příběhu i vážnější sociální témata.

Na druhou stranu, Auroře nelze nepřiznat spád, slušný rytmus, slušnou režii a na podmínky vzniku i velmi povedené technické zpracování. Digitální efekty, jimiž je celý film prodchnut od začátku do konce mají sice lehce kolísavou úroveň, celkově by ale mohly bez problémů konkurovat některým televizním projektům a hravě strčí do kapsy i spoustu českých pokusů o digitální triky. Stejně tak povedená výprava, která zbytečně nehraje na efekt a nesnaží se diváka zahltit spoustou kýčovitých steampunkových nesmyslů.

Akční scény jsou sice místy zdlouhavé, což se tvůrci snaží napravit především velkým podílem střihu, který by v některých místech připravil epileptikovi nepěkný večer, ale zároveň si většinou udržují alespoň základní přehlednost.

Celkově tak film odsýpá a i díky přímočarému vyprávění a rozumné stopáži neposkytuje, v drtivé většině případů, divákovi možnost se nudit. Což je při poměru roztomile nedotažených dialogů a béčkovosti celé látky přinejmenším milé.

by Trpiš

Aurora, krátký film australské produkce, předvede během necelých 40 minut široké spektrum událostí odehrávajících se v nepřepáleném a zcela uvěřitelném světě s lehce steampunkovým nádechem. Výbuchy emocí na palubě vzducholodě počínaje a šermířským duelem v prostorách neoklasicistní vily konče, příběh nepočetné posádky vzdušného plavidla Aurora v sobě snoubí vysokou úroveň filmařského řemesla se scénářem, který místy těžce klopýtne.

Příběh začíná zpomaleným záběrem na skupinu otrokářů, kteří charismatickému kapitánu Emersonovi unáší ženu; vzápětí je pak divák přenesen o čtyři měsíce kupředu, kdy je svědkem dosud neplodného úsilí celé posádky Aurory získat krásnou Alinu nazpět. Shodou okolností naráží družinka ve vzdušném přístavu Newport na otrokáře, který jim podává kýžené vodítko, od kterého se pak odvíjí příběh plný střelby, vzducholodí a prozkoumávání neznámých míst. Cesta k záchraně kapitánovy ženy je však teprve na začátku…

Ačkoli zápletka nepůsobí na první pohled příliš originálně, je umně propletena s vkusným, promyšleným světem, jehož převážná část vděčí za vznik programům pro třírozměrnou grafiku - výsledkem je propletená a přesně do sebe zapadající struktura. Příběh má začátek i konec, příjemně graduje a najde se v něm i zvrat či dva, bohužel ho však kazí několik scén se špatně načasovaným stupňováním napětí.

Už samotná úvodní sekvence působí příliš protaženě a je podbarvena naprosto nevyhovující hudbou (která je jinak ale skvělá). Snad ještě horší je přestřelka v hostinci, ve které se neustále střídají různé záběry na postavy držící se navzájem v šachu, průběžně prokládané pohledem na raněného člena posádky. Přidejme k tomu flashback spojující romantiku a špínu (že by odkaz na Hana a Leiu?), a už se dostáváme na zhruba deset minut scén, které jsou pro děj nutné, ale chtěly by přetočit. To je třetina celého filmu.

Na druhou stranu to je jen drobný kaz na projektu, který evidentně dávala několik let dohromady skupina dobrovolníků. Za efekty a triky by se nemuselo stydět ani profesionální filmové studio a s minimálním rozpočtem se toho o mnoho víc svést nedá. Zvláštní ocenění by si zasloužili i všichni, kdo měli na starosti kostýmy - v odění posádky i ostatních postav se podařilo zachytit esenci (pro nedostatek lepšího výrazu) steampunku, a zároveň uniknout prokletí mosazných cingrlátek a nefunkčních ozubených koleček.

Jako celek působí Aurora velice kompaktně a na amatérský projekt zcela výjimečně, ale díky dírám ve scénáři to není nic, co by bylo nutně zapotřebí vidět dvakrát. I po jediném zhlédnutí však zůstane příjemná vzpomínka, a po pozapomenutí těch několika nedomyšlených scén si člověk uvědomí, že Aurora je vlastně docela sympatický krátký film.

by Balú

Mantecoza & Aurora

2011-09-15T19:19:00.002+02:00

Online seriál Mantecoza, na který jsem sem před časem dávala odkaz, má nový trailer (asi už dva měsíce). Dále tu je krátký film Aurora, který se dá sledovat celý na youtube.

League of Steam: The Leprechaun

2011-09-06T21:56:00.002+02:00

Kdo by neznal League of Steam. Zase se pro jednou učím, takže naskakují plody prokrastinace. Většina videové produkce téhle steampunkové skupiny je podivná, a jejich humor mi často uniká (což ale není moc směrodatné). Pro chvilkové večerní vytržení z reality ovšem ideální.

Nacházející akce vol. II (podzim)

2011-08-28T00:54:00.005+02:00

Moc toho není, rozhodně ne tolik, co na jaře. Ale to nevadí.

Hradozámecká noc / 3.-4.9. / Některé prohlídky zavánějí průmyslovou revolucí, například třeba ta na zámku Slatiňany
Módní přehlídka viktoriánských šatů a doplňků / 4.9. / Odpolední přehlídka v Ostravě, viz plakát
Bizzar Bazaar / 21.9. / Poprázdninový art-bazar v Plzni, kde se pravidelně objevují výrobci steampunkových šperků
Focení v Brně / konec září / Více info na facebooku
Aqualung / září-říjen / Steampunkové divadlo stále na prknech divadla Járy Cimrmana
Tři mušketýři / 13.10. / Filmová varianta, ve které létají vzducholodě a srší oheň, aspoň podle traileru.
Týden vědy / 1.-11.11. / Včetně fotografické soutěže "Krása techniky ve fotografii," kde je ale tedy uzávěrka 20. 10.

Korzety

2011-08-08T10:58:00.008+02:00

Po teoretické stránce se toho o steampunkovém korzetu asi nedá napsat nic, co by nedošlo každému - vede kůže a hnědá barva, nepočítaje různé kovové přívěšky a doplňky. Co se z podobného základu ale dá vytěžit je občas až neuvěřitelné:

Nahoře plně kožené vysoké korzety, dole pak nízké. Kolečka a ornamenty na ukázce vpravo nahoře jsou vyřezané a vypálené, aspon co se dá posoudit z fotek.

Další várka je z kůže v kombinaci s látkou.

A nakonec látkové, přičemž ty v dolní řadě jsou jedny z nejhezčích, jaké jsem kdy viděla:

Rady samoukům, kteří se pouští do vlastního korzetu bez jakýchkoli předchozích zkušeností, se nachází na řadě stránek, ale za sebe bych asi nejvíc doporučila Your Wardrobe Unlock'd a sesterský projekt Foundations Revealed. Převážná část obsahu je dostupná jen po zaplacení paušálního poplatku, ale základy jsou k dispozici zdarma, zejména skvělý návod na vytvoření střihu na vysoký korzet.

Další návody, včetně trochu odlišného střihu na nízký korzet, se dají stáhnout na Katafalk.

Příběhy Impéria - Duel

2011-07-21T03:12:00.005+02:00

Již stará, ale pro mě nově objevená rychlovka, výroční minihra k vyprávěcí hře Příběhy Impéria - ke stažení zde.

Co se týče Příběhů samotných, shodou okolností jsem včera po dlouhé době opět chvíli vyprávěla. Tentokrát ale příběh nemá se steampunkem společného zhola nic - posunuli jsme se sedmdesát let kupředu do hájemství mýtu Cthulhu...

Parostroj

2011-07-19T20:08:00.006+02:00

Máme doma parní stroj.

Abych uvedla na pravou míru zavádějící rozměry výše uvedené fotografie, jde o malý "stolní" model o výšce asi 20 cm plus komín. Je stavěn na pohánění pevným lihem, i když by asi snesl i jiné palivo, a honosí se vyleptaným nápisem S námi máte páru, v důsledku služby coby reklamní dekorace v kanceláři zabývající se distribucí parních strojů (aspoň, co jsem pochopila). Coby dlouhodobá zápůjčka doputoval asi před měsícem k nám, z čehož jsem doteď v sedmém nebi, i když bohužel jsem po prvním zprovoznění usoudila, že mu asi funkce dekorace a těžítka ještě nějakou dobu zůstane.

Ne, že by fungoval špatně. Naopak, točí se tak rychle, že se člověk nestačí divit, a mám za to, že nějakou tu žárovku by asi rozsvítit zvládl - každopádně to byl skvělý zážitek (zejména pro nevzdělance jako já, kteří viděli parní stroje tak v muzeu a na youtube). Poučení Trpišovým tátou, který nedávno testoval nějaký jiný parní stroj v obýváku a pak tři dny luxoval popílek, otevřeli jsme raději okno a nechali stroj běžet na parapetu.

Trpiš mě varoval, že nekupoval nijak kvalitní kostky a že to Pepo bude asi trochu cítit. Vzpomněla jsem si na jeden deštivý čundr, kdy jsem trávila s pevným lihem mnohem víc času, než mi bylo milo, a usoudila, že to nemůže být tak strašné - ale bylo. K tomu jsem si také nikdy neuvědomila, že parní stroje jsou opravdu hlasité, dokonce i když mají jen dvacet centimetrů. Neslyšela jsem vlastního slova, a v duchu jsem si zvuk hrkajícího pístu připsala na onen pomyslný seznam hlučných zvuků, se kterým nás sousedé jednou vyhodí z domu. Přípomínalo to menší sbíječku.

Raději jsme stroj nechali rychle vyhasnout, a teď se, tichý a nenápadný, skvěje mezi počítačem a chlebníkem. Než se přiměju sehnat lihové kostky speciálně určené pro podobné hračky, asi tam zůstane, ale pak...

Kovoví obři

2011-07-14T13:28:00.004+02:00

Vytváření uměleckých předmětů z recyklovaných materiálů se v posledních desetiletích stalo velkým hitem a občas se zdá, že již nezbylo nic originálního, z čeho by šlo umění vytvářet. Co takhle ale součásti vyřazených motorek, aut a jiných vozidel? Když se jich chopí nadšenec, který je zároveň i šikovným řemeslníkem, vznikají neuvěřitelné věci.

Nejsem si jistá, jestli to všechno vyrábí jeden nebo víc lidí, protože oficiální stránky se drží obchodnického "my." Každopádně nejslavnější díla z kovového šrotu jsou podobizny Vetřelce a Predátora, podle kterých se webovka i jmenuje. Já jsem na ně narazila opět v Hamburku v rámci Hamburg Harley Days, kde mezi stovkami nablýskaných motorek působily poněkud obskurně.

Celá galerie je k nalezení na oficiálních stránkách, AlienPredator.de, včetně videoreportáže.

Im Jahre 2000

2011-06-29T15:42:00.005+02:00

Pod vlivem návštěvy Hamburku, jednoho z bývalých hanzovních měst, kde dodnes člověk natrefí na tzv. Hanseaten, milionáře v námořnických čepičkách a modrými kabátky se zlatými knoflíky ve tvary kotvy, bych sem ráda přidala několik slavných sběratelských karet z konce 19. století.

Tato konkrétní sada z roku 1898 zobrazuje svět roku 2000 a je to krásný příklad místy steampunkového retrofuturismu, tedy budoucnosti představované z pohledu minulosti (jestli to aspoň trochu dává smysl). Nevím, jestli se zrovna tyto karty po vzoru některých svých kolegů také přidávaly do jednotlivých balení potravin (třeba bujónu), ale každopádně byl jejich primární účel sběratelský... a já jsem na ně narazila na výstavě secesního plakátu.

Wolsung: Magia Wieku Pary

2011-06-15T11:33:00.005+02:00

O existenci deskové hry Wolsung jsem měla nějaké ponětí, ale na RPG verzi jsem narazila čistě náhodou, když jsem hledala pravidla k jiné hře. Tudíž toho nevím víc, než je na oficiálních stránkách - polská hra z roku 2009, teď nově předělaná do angličtiny, odehrávající se v době magicko-průmyslové revoluce. S mým vlastním hraním to vypadá v nejbližší době dost bledě, ale třeba následující odkazy někoho inspirují :)

Wolsung - polské forum
Wolsung - anglické stránky + download test verze

Behemoth: Příběh o příchodu živé ponorky

2011-06-01T16:51:00.004+02:00

Dobrodružství Leviatana, živé vzducholodě vyšlechtěné britskými darvinovci, pokračuje v druhém díle steampunkové trilogie Scotta Westerfelda o alternativní tváří první světové války.

Létající obr se vydává na cestu do Cařihradu, vybavený podpůrnými motory skupinky industriálů, kterou nabral na palubu uprostřed Alp, a která, aniž by to posádka Leviatana tušila, skrývá ve svém středu Aleksandra, syna zavražděného arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. V cařihradské metropoli, sídle osmanského sultána, čeká diplomatku a vědkyni Noru Barlow, vnučku samotného Darwina, nelehký úkol pokusit se urovnat diplomatické vztahy těžce pošramocené rozhodnutím Winstona Churchilla nevydat sultánovi objednaného a předem zaplaceného behemotha, obrovskou válečnou ponorku.

Na pozadí prohlubujícího se konfliktu mezi industriálním Německem a darvinistickou Británií se dále rozvíjí přátelství Aleka a Deryn, dívky, která v převlečení za chlapce slouží na Leviatanovi. Rostoucí náklonnost k rakouskému princi má pro odvážnou vzduchoplavkyni katastrofální následky a její věčný vnitřní boj mezi věrností britské koruně a nutkáním pomáhat zajatým industriálům se přiostří v okamžiku, kdy se obě země ocitnou na opačných stranách právě vypuklé války. Když Alek a jeho přátelé využijí nestřežené chvíle a zmizí v křivolakých uličkách hlavního města osmanské říše, a když se nedlouho poté omylem ocitá v Cařihradu i Deryn, stávají se všichni hybnou pákou událostí, o jakých se jim nikdy předtím ani nesnilo…

Jak předcházející díl trilogie, tak i Behemoth neustále ohromuje novými vymoženostmi techniky industriálů i genetické manipulace darvinovců – kromě již zmíněného behemotha se setkáváme také s obrovskými chodícími přístroji připomínajícími slony, s všímavým lorim důvtipným, s obrovským Tesla-dělem nebo s centrálně řízenou knihovnou podobající se systémem děrných štítků prvním počítačům. Na rozdíl od Leviatana jsou zde však projevy Westerfeldova alternativního světa odsunuty spíše do pozadí a vytvářejí pouze kulisu pro osnování plánů útěku a revolucionářské pletichy, na kterých je děj druhé knihy série postaven.

Keith Thompson: Behemoth(a umělcův blog)

Zatímco zápletce jako takové nelze mnoho vytknout – je promyšlená i dobře vystavěná, ačkoli díky občasným krátkým popisům se občas zdá, že by bylo bývalo záhodno dopřát autorovi několik dalších stránek k dobru. Co však oproti Leviatanovi velice utrpělo, je vývoj postav.

Dokud se děj odehrává v uzavřených prostorách vzducholodě, má autor příležitost prohlubovat vztah čtenáře k její početně omezené posádce, ale jakmile se hlavní hrdinové přesunou do přelidněných cařihradských uliček, přemíra nových přátel i protivníků působí dojmem, jako by se tito na stránkách knihy náhle krátce objevili, posunuli zápletku kupředu, a zase navždy zmizeli. Kromě iniciativního amerického reportéra, který si ihned získá srdce (nebo odpor) každého čtenáře, jsou nové postavy využívány zejména k tomu, aby jejich přítomnost prohloubila vztah Deryn a Aleka a umožnila hladký průběh děje – nedostatek prostoru k rozvoji má však občas za následek neúmyslné upadání některých postav do roviny komiky (vůdkyně revolucionářů Nene) nebo klišé (Zavenova feministická dcera Lilit).

Pokud však opomineme tuto drobnou výtku a uvědomíme si, že Behemoth je čtivo primárně určené mladým čtenářům, máme v rukou příjemný, svižně napsaný příběh odehrávající se ve steampunkově laděném světě. Není to příběh přesmíru napínavý, a nekoná se ani žádná závěrečná katarze; na druhou stranu se ale Behemothovi podařilo vyhnout se věčnému údělu druhých dílů, totiž být spojníkem a překlenutím mezi úvodní a závěrečnou částí trilogie. Příběh má hlavu a patu, a přestože perfektně zapadá do Westerfeldova světa, stojí zároveň i jako zcela samostatná kapitola.

Behemoth
Scott Westerfeld
vydáno 2010
485 stran
(česky vydal 2011 Knižní klub pod názvem "Behemót")

Úryvek sem, obrázek tam

2011-05-24T16:35:00.004+02:00

Nahoře alegorie elektřiny z kodaňské glyptotéky, dole odkaz na úryvek o vzducholodích z knihy Vím, že máš duši - Stroje, které milujeme.

Diamatový věk - Neal Stephenson

2011-05-17T13:56:00.007+02:00

Staré příběhy o dávno ztraceném zlatém věku prvních lidí, které dle slov řeckého básníka Hésioda oplývaly vším, čeho je třeba ke spokojenému žití, se znovu probouzí k životu v nanotechnologickém světě Neala Stephensona. Diamantový věk aneb Obrázková čítanka pro urozené slečny představuje civilizaci nepříliš daleké budoucnosti, jejíž svět je rozdělen dle úplně jiných měřítek než v zaostalých dobách našeho jednadvacátého století.

Společnost postavená na přítomnosti Cév, proudů energie využívaných zejména pro chod kompilátorů hmoty schopných zajistit zdarma jídlo a základní životní nezbytnosti celému lidstvo, se dělí do jednotlivých skupin – fýlů – sdružených dle nejrůznějších kritérií, od národnostní příslušnosti po filosofické či politické inklinace. Nad přátelským soupeřením fýlů bdí CEP, celosvětový ekonomický protokol, jehož existence zabraňuje zneužívání systému zajišťující všem hojnost a blahobyt.

Samotný příběh začíná v Nové Atlantidě/Šanghaji, jedné z domovských oblastí fýlu novoviktoriánů. Skupina je jednou z nejbohatších společností na světě, a sestává se ze schopných techniků, inženýrů a šedých eminencí držících svět pevně pod kontrolou, z nichž všichni zakládají své společenské chování, vzdělání a zásady na Anglii devatenáctého století. Odůvodnění je na první pohled prosté: vracíme-li se proti toku času, v žádné ze společností, kterými procházíme, bychom nenalezli žádný vhodný příklad, na kterém bychom mohli modelovat novou společnost, dokud se nedostaneme k zásadové, ctnostné, a naprosto uspořádané společnosti prvních Viktoriánů. Alespoň podobná motta se novoviktoriánské děti učí ve škole, ačkoli se vzápetí ukazuje, že myšlenka, na které je fýl založen, zasahuje podstatně hlouběji.

Čest je jedna z vlastností stavěných v Nové Atlantidě na nejvyšší příčku, což však nezabrání inženýru-artifexu Johnu Hackworthovi, aby se při vytváření speciální obrázkové čítanky určené pro vznešenou Alžbetu Finkle-McGrawovou nepokusil tajně vytvořit kopii pro vlastní dcerku. Shodou nešťastných, leč pečlivě naplánovaných okolnosti se nakonec z jednoho exempláře stanou knihy tři, a jedna z nich skončí v rukou čtyřletého děvčátka z nejnižší společenské vstvy, Nell. Právě její napínavý, nečekaný a místy poněkud krutý příběh tvoří páteř rozvíjející se zápletky, která spojuje dohromady množství plastických postav a nápaditých prostředí a v rámci dvou desítek let vykresluje dějiny jedné části Stephensonova geniálně vymyšleného světa.

Tolik k zápletce. Na Nebi plném vzducholodí se recenze Diamantového věku objevuje zejména proto, že jí některé zdroje řadí do steampunkové literatury, zodpovědnost, které jsem se vyhnula označením knížky jako „díla se steampunkovými prvky.“ Je otázkou, nakolik může (neo)viktoriánské pozadí a vynálezy připomínající sice klasické parní stroje, ale založené na principu vycházející ze znalostí z budoucnosti, navodit atmosféru spojovanou s tímto žánrem. Celému prostředí, ač bravurně vystavěnému, chybí jakási podvědomá drsnost a špína, pomyslný kouř a smog z továren pracující vrstvy, a spletitá zápletka, ač se odehrává z velké části v krajině, která jako by vypadla z 19. století, nemá se žánrem nic společného. Na druhou stranu je preference podobné atmosféry věcí zcela osobní, a v některých okamžicích (Hackworthova cesta vzducholodí, zrod mechanického koně – kavala, apod.) by se kterýkoli steampunkový autor mohl od Stephensona – scifisty – mnohému přiučit.

Autorovo vypravěčské umění i úctyhodný překlad Richarda Podaného přispívá k bezchybnému plynutí příběhu, který mimo napínavý děj oplývá i množstvím postav, k nimž si čtenář záhy vytvoří, ať chce či nechce, silný citový vztah. Místy absurdní scény jsou líčeny s ironickým nadhledem (například suché úvahy dvoumetrového režiséra se slabostí pro módu metalové komunity na téma výše spropitného hotelovému poslíčkovi, který po něm jde s dranžírovacím nožem) a ačkoli je děj rozprostřen na ramenou většího množství postav, nijak to neškodí jeho celistvosti. Kniha je výborně napsaným a vysoce čtivým dílem, jedním z nejlepších, se kterými jsem se v poslední době setkala.

Závěrem snad jen poznámka k Stephensonově povídce v antologii Steampunk. Události a svět Diamantového věku osvětlují i toto krátké vyprávění o výpravě do nezmapované džungle bývalých Spojených států – navíc se povídka točí kolem postav, se kterými se setkáváme, byť okrajově, i v knize. Přesto dále zastávám názor, že letmo načrtnuté viktoriánské pozadí hlavních postav se do vyloženě žánrově orientované antologie nehodí, ačkoli povídka byla, pomineme-li téma, byla jednou z nejlepších, které sbírka zahrnovala.

Diamantový věk aneb Obrázková čítanka pro urozené slečny
(Diamond Age or A Young Lady's Illustrated Primer)

Neal Stephensen
613 stran
vydáno 1995
(v češtině Talpress 2001, překlad Richard Podaný)

Online verze (anglicky)

Kostky a Stvořitel

2011-05-11T16:28:00.004+02:00

Před několika dny jsem narazila na stránky člověka jménem Dicecreator (nebo také Abraham), který se, jak sám omluvně prohlašuje, ,,najednou ocitl v pozici, kdy se živí něčím tak podivným, jako je výroba kostek." Jeho nápady se potácí mezi kýčem, příjemným humorem a občasnými záblesky geniality, a některé z jeho výtvorů se vydaly i steampunkovým směrem:

Dicecreator si vede zpola osobní, zpola pracovní blog a pak kostky také prodává - ale jak to tak bývá, ty nejhezčí moc levné nejsou.

Caravan Palace - Suzy

2011-05-03T19:08:00.001+02:00

Caravan Palace - jazz, swing a elektronika.

Květen a kultura

2011-05-01T23:49:00.006+02:00

S prvním květnovým dnem přichází místo obsáhlého a plnohotného článku několik krátkých kulturních upoutávek, které si zaslouží přeci jen o pár slov víc, než co se vejde do 140 znaků newsfeedu.

Nejdříve ze všeho opět nápadité logo Googlu k prvnímu máji, tentokrát na počest 160. výročí první ze Světových výstav Expo. Kurzor se mění v lupu, kterou si lze prohlížet dobově oděné diváky a drobnější detaily. U mě sice pořád vede batyskaf z přeminulého měsíce, ale i tak to bylo ráno milé překvapení.

Od 4. května hraje v Žižkovském divadle Járy Cimrmana pražské divadlo Aqualung, které se ke steampunku jakožto žánru přímo hlásí (viz sekce O nás na jejich stránkách). Minulý rok hráli na lodi Tajemství, která se ale bohužel letos opravuje - každopádně ale myslím, že přesun do domovských prostor zneuznaného vynálezce cimrmanova formátu určitě hrám nijak neublíží. Fotografie nahoře pochází ze hry Vzducholoď.

Zatím jsem na žádné hře ještě nebyla, ale plánuji to dohnat ještě tenhle měsíc.

Organizátoři facebookové skupiny Steampunk Česká Republika byli požádáni o spolupráci při přípravě steampunkové výstavy, čímžto organizují někdy v září focení ve steampunkově-viktoriánských kostýmech. Kdyby se našel někdo s již hotovým oděvem či byl schopen ho během čtyř měsíců vyrobit, určitě ho rádi uvítají - každopádně více informací v rámci výše zmíněné skupiny.

Na závěr odkaz na recenzi filmu Upír Nosferatu z roku 1922 (anglicky). Technologie pramálo, ale kostýmy dobové, a hlavně syrové prostředí polorozpadlého zámku a pak městského domu hraběte Orlocka (= Drákuly). Onen článek je také zářným příkladem toho, čím si občas přivydělávám, tedy psaním tématických textů pro platící lidi... preventivně pod pseudonymem. Vzhledem k tomu, že například k tomuto článku přidal redaktor záběr z jiného filmu, je to občas docela nutné :)

A úplně nakonec - předělala jsem sekci Knihy, takže je mnohem přehlednější (doufám) a obsáhlejší. Kdyby někdo toužil po seznamu všech 140 zatím nezpracovaných knih v přehledné excelové podobě, ráda pošlu.

Tři vynálezci

2011-04-28T21:29:00.002+02:00

Les Trois Inventeurs (1980)

Michel Ocelot

Televizní kult

2011-04-24T21:54:00.004+02:00

ČT2 odvysílala takřka před měsícem krátkou pětiminutovou reportáž Kult: Steampunk. Neboť již mnoho let televizi nevlastním, spot mi úplně unikl a až teprve před chvílí jsem náhodou padla na odkaz.

Každopádně z toho nejsem moc nadšená. Možná jsem příliš paranoidní, ale přeci jen jsem nabyla po shlédnutí reportáže matného dojmu, že steampunkoví nadšenci jsou přerostlé děti, které roupama neví coby. Když si ale vzpomenu na některé články, které vyšly o jiných subkulturách, asi to mohlo dopadnout mnohem hůř.

Twitter

2011-04-21T21:57:00.004+02:00

by Jim Mullan

Přidala jsem do pravého sloupce twitter pro krátké zprávy, o kterých nemá smysl psát pořádný příspěvek - většinou krátké tematické články z internetového zpravodajství. Už jsem stihla zjistit, že tento konkrétní widget má jednu nevýhodu, a to, že všechny odkazy otvírá ve svém miniaturním rámu. Takže když otvírat, tak v novém okně...

(Tak trochu) steampunková konfekce

2011-04-21T20:14:00.003+02:00

V Promodu teď mají řadu velice viktoriánsky laděných šperků, cenou se pohybující kolem tří až čtyř stovek. Občas působí možná až příliš nasládle, ale když jsem ze svých zakoupených hodinek na řetízku strhala stužky a miniaturní šišky (?) a zbavila se broušeného růžového skla, náramně prokoukly. Na dolním obrázku jsou pak hodinky zatavené do skleněné koule, z druhé strany je stará mapa.

Představy na plátně: Sucker Punch

2011-04-15T15:11:00.008+02:00

Nejnovější film Zacka Snydera mnou tak zamával, že i teď, téměř čtyřiadvacet hodin od shlédnutí, by se můj pocit ze Sucker Punch dal asi nejlépe vyjádřit přirovnáním k abstraktně expresionistickému obrazu. Proto jsem rezignovala na jakýkoli text s úvodem, statí a závěrem, a pokusím se své dojmy shrnout v několika na sebe nenavazujících bodech.

Pro začátek nutno podotknout, že jsem o Sucker Punch uslyšela poprvé asi před půl rokem v souvislosti s nově natáčenými steampunkovými filmy. Pak jsem na něj na dlouhou dobu zapomněla, do okamžiku, než mě minulý týden málem srazila tramvaj honosící se na boku plakátem s nedostatečně oděnými leč ozbrojenými slečnami, načež jsem rychle sehnala kamarády a společně jsme určili vhodný čas k návštěvě kina.

Když bylo všechno domluveno, napadlo mě podívat se ještě rychle na trailer.
A začala jsem se bát, protože to vypadalo příšerně.

A nyní ke slíbeným komentářům v bodech:

1. Když jsem někde zaslechla, že Sucker Punchem si režisér natočil sen, ani by mě nenapadlo, že to je myšleno doslova. Mé vlastní pubertální fantazie zahrnovaly superhrdinské schopnosti a neschopné příslušníky opačného pohlaví čekající na zachránění; Snyder pak snil (sní?) o roztomilých dívkách s velkými zbraněmi. A evidentně není sám, protože to, co převedl na plátno, ztvárňuje snad vše, o čem může člověk nenáročně snít s otevřenýma očima. Možná by se dalo říct, že nejvíce film ocení muži se sklony k fantasy, ideálně ve věku patnácti až dvaceti let, ale podobné generalizace jsou jen zřídkakdy pravdivé.

2. Filmový soundtrack si mně získal hned úvodní písničkou, která je (minimálně od dob druhého Trona) jednou z mých nejoblíbenějších, a pak samozřejmě také Zeppeliny (When the Levee Breaks). Odkaz na Eurythmics ve jméně archetypu všech blázinců, do kterého hlavní hrdinku záhy převezou (Lennox House) byl pak příjemným dovětkem.

3. Kromě Sweet Dreams je ale celé intro značně hysterické. Přepjaté výrazy mi připomínaly německou expresionistickou filmovou školu, o jejíž existenci jsem se dozvěděla jen proto, že jsem potřebovala vědět, kam zařadit němý film Nosferatu z roku 1922. Výraz hlavní slečny s katanou, který, pravda, musel zřejmě vyjadřovat velikou bolest, mě začal iritovat už v prvních deseti minutách - bohužel jí (až na občasné výjimky) nezmizel z tváře po zbytek filmu.

4. Prostředí takřka viktoriánského blázince (ačkoli bych odhadla, že se filmová "realita" odehrává tak v šedesátých letech 20. století) a jeho barevnějšího ekvivalentu - bordelu - bylo výborně pojaté, od samotných prostor po kostýmy.

5. Steampunkový film? Ani ne. Spíš, jak zaznívá i v našem kinematografickém seznamu, "film se steampunkovými prvky," a moc jich tedy není. Korzety, ochranné brýle, vzducholodě, neuhlazený robotický samuraj s kulometem a nacisti v plynových maskách (dá-li se to brát za SP prvek).

6. Scott Glenn si zahrál roli nazvanou "Wise Man" - otcovská postava k pětici nerozvážných, živočišných dívek a zároveň jediný kladný muž v celém filmu. Moc jsem nepochopila, co byl zač a co dělal tam, kde byl, ale vzhledem ke své slabosti pro charismatické postarší vůdce, kteří většinou v druhé třetině filmu zahynou, jsem jeho příchod uvítala.

Celkově vzato obdivuji Zacka Snydera, že se nestyděl předvést své představy celému světu, ačkoli mám pocit, že příběhu by trocha zápletky neuškodila. Na druhou stranu, občas působil film tak klišovitě, že ho trochu podezírám, že za tím bude nějaká hluboká psychologická hra nebo něco z Junga - nechce se mi věřit, že by do jednoho filmu opravdu nastrkal znetvořené nacisty, high fantasy (s drakem, orky a tak), bordel, blázinec a sci-fi, aniž by to mělo nějaký hlubší význam.

Už to nikdy nechci znovu vidět.

Ale soundtrack si pustím velice ráda a jednotlivé, vizuálně velice působivé scény bych si vytiskla a rozvěsila po bytě.

(pozn. Sucker Punch = podpásovka)

Trailer, který mi přijde nejpovedenější, oficiální trailer první, oficiální trailer druhý.

Pod vlivem filmu - Sucker Punch: Fetiš a jeho satira.

Březen a bestiáře

2011-04-09T15:38:00.013+02:00

Březnový měsíc se nesl v celkem příjemném duchu užívání si výplat z workoholické zimy, takže jsem získala dva tisky Keithe Thompsona a kromě několika doplňků z druhé Steam Up párty si pořídila i krásné, sexy svářečské brýle, které mi následně dodávali asi dva týdny, a několik knížek z BookDepository. Tento server je nenahraditelný nejen proto, že disponuje odbornou literaturou u nás nesehnatelnou, ale zejména díky odpuštění poštovného a občasným poskytováním slev - takže například čtyřistastránkovou sbírku povídek Steampunk jsem získala za cca. 180 kč, neuvěřitelné...

Trpiš, můj milý spoluautor, se přesunul do skupiny "Externí přispěvovatelé" (která tím okamžikem započala svou existenci), což ale neznamená, že by se tu od něj semtam nemohlo něco objevit. Hlavně počítám s tím, že příležitostně zplodí recenzi na steampunkový seriál Riese, o kterém já sama za sebe nemůžu říct nic dobrého, ale pevně věřím, že v něm Trpiš jakožto nadějný filmový teoretik spatří i filosofické hlubiny a odkazy na filmařské školy, které mně coby filmovému neandrtálci unikají.

Když jsme ale u filmových recenzí, jednu jsem nedávno dávala dohromady na přání jakéhosi paranormálního online magazínu, takže pokud jí nakonec uveřejní, myslím, že se sem odkaz bude hodit (jde o německou verzi Drákuly, němého snímku Nosferatu z roku 1922. Posedlí starci a kostýmy z konce 19. století, páry již méně, ale přítomnost Maxe Schrecka vynahradí vše.) Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli recenzi vůbec použijí, protože po mé zřejmě poněkud cynické odpovědi na výzvu "Tell our readers about how you got into the paranormal and why you love it" mi rychle poslali peníze a už se neozvali.

Posledním tématem dnešního příspěvku jsou, jak napovídá název, bestiáře. Prvním velkým překvapením bylo setkání s dílem Waltona Forda na výstavě v Louisianě, dánské galerii moderního umění, protože se jeho obrovské obrazy zvířat, které jako by vypadly z naturalistických atlasů poloviny 19. století vyjímaly vedle jednoduchých tvarů nejnovějšího designu docela zvláštně. Raději přenechám rozbor Fordova stylu informačnímu článk u, a spokojím se s vyjádřením vlastního nadšení; umělcova zvěř sice se sice přidržuje reality, ale vidět dvoumetrové variace na představu slona vědeckého ilustrátora z rané doby moderní zoologie je nezapomenutelným zážitkem. Některé grafiky jsou navíc vytvářeny přesně jako originály, takže Ford a jeho kolektiv používají reprodukce dvě stě let starých lisů apod.

Útlá knížka sestávající se hlavně z ilustrací, Il Bestiario universale del professor Revillod, je pak kouzelným zvířetníkem hrající se s klasickou dětskou hrou - kombinováním hlavy, těla a nohou různých zvířat. Přidejte k tomu ale opět technický, pokřiveně realistický styl kreslířů 19. století a máte přehlídku experimentálních kříženců, za které by se nestyděli ani darvinovci z Westerfeldova Leviathana. Prohlédnout si celou knížku je ostatně možno zde.

A úplně nakonec jedna zpráva z reálného světa.

Steampunk - ed. Ann & Jeff VanderMeer

2011-04-08T15:18:00.003+02:00

Přestože editoři dnes již kultovní sbírky povídek s názvem Steampunk, Ann a Jeff VanderMeerovi, připouští hned po krátkém úvodu s omluvou ke slovu „dedikované znalce žánru,“ není jejich skromnost na místě. Podařilo se jim sestavit souhrn, který čtrnácti povídkami mapuje široké rozpětí steampunkové literatury a přináší směs příběhů, které se sice drží jednoho žánru, ale zároveň se jeden od druhého nemohly více různit. Výsledkem je brilantní uvedení čtenáře do světa pokřiveného 19. století, kterým může být pohoršen, znechucen nebo nadšen, ale každopádně si z něj odnese nezapomenutelný zážitek.

Úvodní úryvek z knihy veterána spekulativní fikce Michaela Moorcocka je barvitým popisem boje nejmenovaného města proti spojeným silám našeho světa. Zatímco po nebi létá široká škála kovových letounů, ve velínu se obhájci dohadují na strategii a možnostech úniku. Vcelku tradiční linky steampunkového vyprávění se pak drží i následující „verneovka“ Jamese P. Blaylocka, která skládá hold všem klasickým dobrodruhům-gentlemanům.

S Ianem MacLeodem a Jayem Lakem přichází světy zároveň temné, romantické a nebezpečné, připomínající místy země a města high fantasy románů. Jejich pochmurná atmosféra je odlehčena komorními konverzačními povídkami Mary Gentle a Molly Brown o neznámé zemi, které vládnou ženy, a o společnosti, kde ženy sice rozhodně nevládnou, ale jemnou manipulací dosáhnou toho, co chtějí, kdykoli se jim zachce.

Poctou šestákovým časopisům o mladistvých vynálezcích hořících láskou ke své americké vlasti a touhou likvidovat všechny její nepřátelé, od evropských velmocí po Indiány, je povídka Joea R. Lansdalea. Fascinuje drsným jazykem a barvitým popisem nepříjemných věcí, a svou bezprostředností připomíná, že ač vděčíme časopisovým příběhům na pokračování za vznik a vývoj dnešní fantastiky, přeci jen byly původně myšleny jako bulvární čtení pro nepříliš vzdělanou skupinu lidí. Protipólem k tomuto krutému příběhu z divokého západu je pak vážná povídka Michaela Chabona, odehrávají se v alternativní Americe doby občanské války.

Nevím, jestli bylo zájmem editorů Steampunku, aby povídky měly, co se kvality týče, vzestupnou tendenci, ale ať tomu tak bylo či ne, druhá polovina sbírky je (s jednou výjimkou) přehlídkou nesmírného vypravěčského umu a inteligentních zápletek. V povídce Teda Chianga se používají běžně golemové a hlavní postavou je nomenklátor, který vytváří šémy stylem ne nepodobným dnešnímu programování, až na to že příkazy určuje různými kombinacemi hebrejských písmen. Ve Viktorii nechá Paul Di Filippo bez sebemenšího studu Lorda Melbourna dosadit na britský trůn přerostlého mloka vzdáleně ženských tvarů a po drobné sondě do života pracujícího továrního lidu (Rachel E. Pollock) kulminuje Steampunk schizofrenní povídkou z carského Ruska první světové války končící destrukcí celé planety. Závěrečný deníkový zápis z nanotechnologického světa Neala Stephensona je pak tichým ujištěním, že ani zničení civilizace nemusí nutně znamenat konec světa.

Sbírka představuje širokou škálu způsobů, kterými se dá steampunková literatura pojmout, a každá povídka je důkazem nepřeberného množství možností. Náplň příběhů tvoří vše od přemrštěných, parou poháněných chodících obrů po experimentování s živými tvory podle vzoru Dr. Moreaua. Editoři si při výběru počínali jako přijímací komise na herecké škole – povídky jsou každá výjimečná vlastním osobitým způsobem, ale zároveň k sobě výborně sednou, a žádná není příslovečným démantem, jehož jas by naprosto zastínil své okolí.

Tím samozřejmě nechci naznačit, že by tam žádný jas nebyl. Skvělých povídek je hned několik a mají natolik výrazný efekt, že se v něm ztratí i některé méně povedené práce, například matriarchální detektivka A Sun in the Attic, která působí, jako by vyšla z literární soutěže vyššího stupně základní školy. Vlažnost a nepropracovanost bohužel podporuje i její zasazení mezi melancholický svět Iana MacLeoda a barvité vylíčení skryté renesanční společnosti Jaye Lakea. Právě první ze zmíněných autorů mě velice mile překvapil, když mi po rozčarování a zklamání ze dvou úvodních povídek sbírky přišla jeho The Giving Mouth jako vysvobození, o to více, že jsem se po neúspěšném strávení Světlověku ani neodvážila doufat, že by mě někdy něco od MacLeoda mohlo zaujmout. Ohledně dvou prvních povídek jsem přesvědčena, že si najdou své čtenáře, ale mě bohužel popisy strategie a vojenské taktiky k smrti nudí a klasickým verneovským dobrodružstvím taktéž nejsem příliš nakloněná.

Chvíli se mi zdálo, že se až příliš mnoho povídek snaží zaujmout laciným popisem neskutečných brutalit, mučení a nechutností, ale ze zpětného pohledu jsem si uvědomila, že nakonec všechny násilné prvky měly v pletivu textu dané místo. Přesto se k některým povídkám či jejich částem v nejbližší době asi hned tak nevrátím, protože má trpělivost doznala velice záhy svých mezí, zejména ohledně napichování lidí na kůly skrze anální otvory (Steam Man of the Prairie) a generace spermatu v laboratoři skryté v kůlně (úvodní sekce Seventy-Two Letters Teda Chianga).

Mnoho prostoru k debatě poskytuje závěrečná povídka, Tribes of the Pacific Coast. Určit, jestli ta která kniha či povídka je či není steampunková je velice těžký úkol a, jak bývá obvyklé u nepříliš vyhraněných žánrů, co člověk, to názor. Osobně považuji za steampunkovou literaturu většinu věcí, ze kterých je cítit atmosféra 19. století s jeho objevitelským duchem, změnami, které přinesla průmyslová revoluce, pozvolným přechodem k moderní době a excesivními biologickými experimenty – proto například nemám problém s Westefeldovým Leviatanem, kde všechny stroje jezdí na kerosin, nebo s Miévillovou trilogií ze světa Bas-Lagu. Pokud se příběh odehrává v kvasi-viktoriánském prostředí, je to ideální, ale třeba v Alaizabel Cray se ocitáme v budoucnosti a v Pasqualově andělu zase v renesanční Itálii, a na steampunkovosti obou děl to nemění vůbec nic.

Nicméně i s takovýmto poměrně nevymezeným názorem nechápu zařazení povídky Neala Stephensona do steampunkové sbírky. Skupina průzkumníků doby daleké budoucnosti, kdy svět došel diamantového věku hojnosti, je nucena bránit se nepřátelskému útoků divokých kmenů vyznačujících se tím, že používají motorová vozidla. Kde se v nanotechnologiích a postapokalyptické společnosti skrývá jakýkoli náznak čehokoli steampunkového? Povídka sama o sobě je výborná a přesně se hodí jako uzavírající příběh celé sbírky, ale ačkoli si editoři zřejmě uvědomili její rozporuplnost a v krátké předmluvě uvedli, že „nanotechnologie by mohla být odvozena ze steampunku,“ z mého pohledu stále působí jako pěst na oko. Troufám si tvrdit, že by se na její místo hodilo něco, co se k žánru hlásí přeci jen trochu očividněji.

Jak jsem již zmínila, editoři odvedli skvělou práci, ačkoli to na není na první pohled z krátkých a poněkud strohých předmluv poznat. Steampunk je ucelená povídková sbírka, jejíž klady mnohokrát vyváží zápory a ačkoli to z této recenze možná tak nevypadá, rozhodně bych jí doporučila všem, kdo si chtějí udělat lepší představu o možnostech steampunkového literárního žánru.

Steampunk
ed. Ann, Jeff VanderMeer
vydáno 1.5.2008
400 stran
(do češtiny zatím nepřeloženo)

Darwinovci vs. industriálové (aneb Leviatan)

2011-03-03T00:12:00.009+01:00

Oblíbený autor fantastiky pro mladé čtenáře se ve svém dva roky starém díle vydal do raného 20. století, do doby těsně před začátkem první světové války. Ve Westerfeldově pojetí doznal však svět rýsující se zákopové války a hroutící se habsburské monarchie určitých změn – politické a mezikulturní napětí je ve světě Leviatana podbarvováno i výrazně odlišným způsobem života znepřátelených národů.

Zatímco v západní Evropě se pod vlivem Darwinovy teorie vyvinul účinný válečný systém přetvářející živé bytosti ve zbraně, nástroje, či v obrovské vojenské lodi, Rakousko-Uhersko a spřátelené národy dovedly k dokonalosti strojírenství a jejich obrovská kovová vozidla jsou britským „potvorám“ důstojnými protivníky. Občasný střet obou ozbrojených mocností ústí v neuvěřitelné popisy bitevních scén, kdy na habsburské ponorky prší déšť žiletkových netopýrů a plášť živých vzducholodí se naopak protrhává pod syčícími fosforovými střelami.

Obě civilizace žily dosud v míru, ale nyní hrozí otevřeným střetem industriálů a darwinovců každý okamžik. Politické a sociální propletence obou kolosů trhajících Evropu na kusy lze dobře pozorovat na osudech dvou hlavních postav, sotva odrostlých dětí, které náhlé změny vrhly daleko od domova.

Co se týče Deryn Sharpové, drzé dívky s chlapeckým chováním, díky kterému jí považuje celá posádka obrovské vzducholodě Leviatana za chlapce, náhodné přidělení na palubu největšího plavidla královského letectva jí nemohlo udělat větší radost. Daleko na vzdušné plavbě do srdce otomanské říše se nemusí obávat, že někdo prokoukne její přestrojení a pošle jí zpět do kruhu starostlivých tet a sestřenic, které pro eskapády ve službách armády nemají vůbec pochopení.

Na druhou stranu by Alex, syn právě zavražděného Františka Ferdinanda d‘Este, dal všechno za to, aby se jeho život mohl vrátit do vyjetých kolejí. Po náhlé smrti svých rodičů prchá s několika věrnými muži z Konopiště a snaží se proklouznout mezi slídícími německými hlídkami do Švýcarska. Válka se pro něj nechtěně stala krutou realitou, a jeho vrozená dobrosrdečnost a humanistická potřeba pomáhat potřebným brzy zaviní střet s posádkou poraněného Leviatana, která ztroskotala v ledové alpské pustině.

Setkání ukrývajících se arcivévodových mužů a vzduchoplavců z létajícího kolosu je provázeno nedůvěrou a místy i otevřenou nenávistí. Ztraceni daleko od civilizace a bez naděje na jakoukoli pomoc zvenčí se ale i příslušníci národů znepřátelených válkou brzy musí uchýlit ke kompromisům, ke kterým by za normálních okolností nikdy nesvolili…

----

Toto, jak vidno, nemá být recenze, spíše trochu rozsáhlejší anotace. Jak jsem Leviatana četla asi před rokem, tak si nepamatuji přesně, co se mi líbilo a co mě štvalo - jen, že celkový převládající pocit byl příjemný :) Každopádně jsem ho dnes viděla ve výloze, a další díly budou následovat v řijnu 2011 a březnu 2012.

Pro recenzí-milovné jedna zde a další zde.

Vydává Euromedia - Knižní klub. Trailer s českými titulky zde.

Steam Up Party vol. II

2011-02-23T14:46:00.004+01:00

Kdyby to náhodou někdo přehlédl ;)

---

16. 3. Příjemná párty v prostoru, který hezky podbarvoval kostýmy, stánky s doplňky i taneční vystoupení. Fotogalerie první, druhá, třetí.

Příběh hodinářství

2011-02-09T00:12:00.005+01:00

Pátým únorem se v prostorách Staroměstské radnice otevřela ku příležitosti šestitého výročí pražského orloje výstava o hodinářství a vším, co s ním souvisí. Z fotogalerie na oficiálních stránkách vypadají bohužel vystavené exponáty snad až příliš moderně, nicméně při nadbytku volného času v předjarním období by 600 let orloje mohlo přinést vítaný kulturní zážitek.

600 let orloje
5.2.-29.3., Staroměstská radnice, Praha

Z doprovodných akcí jmenujme například následující přednášky: Technický vývoj staroměstského orloje, Vývoj kalendáře a základních časoměrných zařízení, Tajemství přesnosti mechanických hodinek, apod...

Verne a Google

2011-02-08T08:05:00.004+01:00

Jak Google krásně upozorňuje svým krásným logem k 8. únoru 2011, Jules Verne by se dnešním dnem dožil 183 let (8.2.1828-14.3.1905).

Mezopotámský clockpunk

2011-02-02T20:24:00.004+01:00

Z válečné strany standarty z města Uru je zcela jasně vidět, že v druhém tisíciletí před Kristem se jako pohon válečných vozů používalo divokých oslů na klíček.

Tolik ohledně serióznosti blogu. Na svou omluvu musím dodat, že poté, co jsem se s divokými urskými osly a jejich válečným postrojem setkala v průběhu posledního týdne vícekrát, než by mi bylo libo, není mi už nic svaté. Nehledám parní puňk za každou cenu ve všem, jen mě poslední dobou trochu ovlivňuje učení se na divné zkoušky.

Dynamit a pyramidy

2011-02-01T10:11:00.003+01:00

Povolání archeologa občas působí jako silný magnet, a často se stává, že se amatérský nadšenec zrhne v lovce pokladů, který v honbě za zlatem ničí kulturní památky nedozírné hodnoty. Podobným dobrodruhem byl i boloňský lékař Giuseppe Ferlini, který přišel s egyptským vojskem na jih do Súdánu ve dvacátých letech 19. století. V roce 1834 odjel do merojské oblasti, kde doslova rozebral jednu z posledních stojících místních pyramidek, hrobku královny Amanišachete, a s objevenými šperky zmizel ze země.

Poklad mu nakonec velké jmění nepřinesl, vzhledem k netradičnímu způsobu zpracování šperků svědčícím proti jejich autenticitě. Pravost artefaktů dosvědčil až od deset let později Richard Lepsius, který se vydal do Súdánu osobně prozkoumat místo nálezu - dnes se nacházejí v Mnichově a Berlíně.

Samo o sobě by to nebylo nic nového, ale je fascinující, že Ferlini používat k proniknutí do pyramid dynamit, kterým odpálil vršek a pak se prohrabal dovntř. Jeho neprofesionální přístup budí zřejmě i dnes takový odpor, že se dostal i na stránky útlých skript, ze kterých se učím na zkoušku - proto cítím nutkání se o tento nový poznatek podělit s náhodným čtenářem.

Nadcházející akce

2011-01-28T23:56:00.007+01:00

Následující akce a srazy zřejmě nepřekvapí, ale myslím, že malý seznam není nikdy na škodu:

PragoFFest/Pragocon | 3-6.2. | několik přednášek -
Steampunk (pátek 20:00)
Malifaux (sobota 14:00)
Steamferno (neděle 11:00) - v rámci open gaming by k tomu asi i měla být v průběhu conu otevřená hra...
Tiger Lillies | 14.-22.2 | Zde jsem člověkem! v Arše
NTM | 16.2. | otevření technického muzea na Letné
Tenkrát v Danielsu | 11.-13.3. | městský steampunkový larp.
Steam-Up Party vol. 2 | 12.3. |
Steampunkový sraz | 12.3. | přeloženo z podzimu.
Leviathan | březen | někdy v této době by měl vyjít česky Leviathan (tedy zatím první díl...)

(edit: poupraveno jedno špatné datum... což má za následek, že v sobotu 12. března je odpoledne sraz, večer party a to všechno se kryje s larpem. Ehm.)

Killhouettes

2011-01-28T23:43:00.003+01:00

Netradiční zpracování prastaré techniky siluety - možná trochu nevkusné, určitě velice morbidní, ale každopádně obsahující notnou dávku černého humoru: John Fair's Killhouettes.

Monarchisté

2011-01-16T11:55:00.003+01:00

Občas si vás steampunkové prvky najdou samy od sebe, ani se člověk nemusí nijak snažit. Na obvyklé trase domov-škola-knihovna jsme narazili na skupinu barevně oděných lidí s transparenty, na kterých byl vyveden František Josef ve stylu Che Guevary. Z plných plic pěli v mrazivém lednovém ovzduší rakousko-uherskou hymnu (asi) a pózovali zahaleni do císaře před senzacemilnými turisty...

My sice monarchisté nejsme, ale pro zájemce zde jejich stránky a pak text rakouské císařské hymny, který mě docela fascinuje.

PF 2011

2011-01-16T11:31:00.004+01:00

S menším, čtrnáctidenním zpožděním, přejeme vše nejlepší do nového roku. Tedy, přání jsem měla připravené už na Štědrý den, ale pořád jsem čekala, jestli se neprobudí Trpišův vnitřní umělec a nenakreslí přání poněkud méně profláklé a kýčovité, než všudypřítomné zimní chvojí. Inu, nestalo se, takže bude muset stačit toto.

Odporný nedostatek příspěvků v tomto předjarním období je způsobem klasickým koncem zimního semestru a tím, že devadesát procent času trávím zaobíráním se věcmi, které bohužel nemají se steampunkem nic společného, ale skládají se z nich zkoušky. I když - onehdá jsem se pokoušela číst esej o vnímání technologie a vynálezů u starých Řeků, ale na plné pochopení tam bylo příliš mnoho starořeckých slov.

Na závěr jeden velice zajímavě vyhlížející odkaz, který doufám, že se co nejdřív rozjede! Kam se hrabou blogy, budoucnost je ve stránkách: http://steampunk.xf.cz/

Gramofony

2010-12-14T15:34:00.004+01:00

Přes pesimistické předpovědi se stálá výstava gramofonů a fonografů v Michalské ulici stále drží a skýtá příjemné útočiště před zledovatělými ulicemi Starého města. Což je také asi tak vše, co o ní mohu říci z vlastní zkušenosti, protože když jsme tam jednou přišli navštívit spolužáka, který tam pracuje, našli jsme ho (nebožáka) zcela zaměstnaného dvěma gramofonovými nadšenci, kteří zaplňovali celé foyer a ne a ne přestat vést na své oblíbené téma monolog.

Jako správní kamarádi jsme jim spolužáka nechali napospas a nenápadně se co nejrychleji vypařili. Bylo mi to trochu hloupé, tak jsem tam od té doby nebyla, ale každopádně na oficiálních stránkách je informací dosti. Kdyby někdo neměl co dělat přes Vánoce, výstava tohoto druhu může přinést zajímavé a nápadité zpestření dne.

Což mě přivádí k dalšímu doplňku domácnosti, který tentokrát nemá s Vánoci nic společného (a doufám, že bude mít trochu delší trvanlivost než věnec z předminulého příspěvku, na který po dvou týdnech v teple není radno sahat). Jsou to hodiny z gramofonové desky, v jejíž drážkách jsou ukryty lekce angličtiny pro začátečníky a které pohání strojek z nejlevnějších hodin z Ikey, naštěstí dostatečně pevný na vyříznutí z původního obalu a přilepení na zadní stranu desky. Zatím ještě stále fungují, tak uvidíme, jak dlouho jim to vydrží - zatím jsem vyráběla jen dvoje a u pokusu č. 1 strojek rozebrání a následné sestavení moc nezvládl.

Tiger Lillies Reloaded

2010-12-13T13:05:00.002+01:00

Foto archiv divadla Archa

Kabaretní punkové trio se vrací do Prahy, opět s populárním představením Zde jsem člověkem! Tentokrát ve dvou jazykových variantách, a to česky 14.-18. února, a následně 20.-22. února anglicky. Vstupenky lze rezervovat v Arše.

V čase adventním

2010-12-03T15:07:00.005+01:00

S blížící se druhou adventní nedělí bych se ráda podělila o některé aspekty každoročního předvánočního času, které tvoří příjemné ostrůvky klidu i uprostřed neutuchajícího shonu. Mám Vánoce ráda, a je příjemné pozorovat, jak se dají tradiční zvyky a tradice přetvořit do nové (a zajímavější, neřkuli přímo parní) podoby - kupříkladu zpívání vánočních koled.

Když jsem bydlela ve Skotsku, od skupiny historických bojových umění a řemesel, které jsem byla členem, se odtrhlo pár lidí, kteří posléze utvořili formaci G.U.E.S.S., aneb Glasgow University E. Steampunk Society (pod prostřední písmeno si domyslete libovolné adjektivum). Bohužel začali naplno fungovat až další rok, kdy jsem už byla zpátky doma, ale baví mě je alespoň tiše sledovat na dálku. Jsou sdružením velice aktivním, a mezi jejich vánoční počiny patří mimo jiné zpívání viktoriánskch koled na Buchanan Street, obchodní tepně výše zmíněného skotského města - samozřejmě v příslušném steampunkovém odění a s nápaditými doplňky (ta lucernička!). Fotky jsou ze včerejška.

Bylo by hezké se tam alespoň na víkend vrátit, nejsem si jistá, jak by dopadl pokus o něco podobného tady (trochu starší článek o busking v Praze). Každopádně jsem se musela spokojit s méně dramatickým projevem Vánoc, a proto vznikl alespoň adventní věnec, posazený na gramofonové desce a ozdobený vším možným i nemožným.

Nahoře pohled z ptačí perspektivy, dole ze strany... a se psem.

Pekelný stroj

2010-11-28T12:49:00.004+01:00

Pekelný stroj na obrázku sestrojila francouzská skupina Topik, která se baví organizováním různých zážitkových her a larpů, mimo jiné i ze steampunkového prostředí. Tato mašina byla vytvřena z nalezených součástek, vrchní díl je například ze secesního starožitnictví. Vzadu je umístěn počítač a údajně i varná konvice na vytváření páry a světelných efektů.

Foto s komentářem na Flickru a infočlánek na Propnomiconu, úžasném blogu zaměřeném na kulisy, masky a kostýmy pro ztvárnění mýtu Cthulhu.

Brašna z kola

2010-11-28T10:47:00.004+01:00

Tašky přes rameno toho většinou moc nevydrží, a byla jsem mile překvapena, když se má oblíbená hadrová brašna ze Sanu Babu rozpadla až teprve nedávno, po celých dvou letech každodenního nošení. Pak nastala hloupá mezifáze s baťohem, kdy jsem si byla líná jít pořídit tašku novou, ale teď už jí konečně mám, a myslím, že se sem přeci jen trochu hodí. Voilà, i když na těchto fotkách vypadá trochu zdeformovaně:

Veškerá látka je zlevněný materiál na vyhození z Látek Mráz v Sázavské ulici, vnitřek a popruhy jsou z hnědého a šedého manšestru, vrchní část pak z něčeho, co vypadá jako hrubě tkané plátno. Ozubené kolečko je součástka z bicyklu, kterou dostal Trpiš od bývalého spolubydlícího :-)

Cestou pražských výloh II

2010-11-28T10:07:00.003+01:00

Ve stýblovské pasáži na Václavkém náměstí vyrustá přímo uprostřed podchodu miniaturní stánek, ve kterém je místo tak pro prodavače a jednoho zákazníka. Prodávají se v něm hodinky, a z jedné strany má příjemně steampunkové laděnou výlohu:

Robot Jazz Band, aneb Noc v muzeu

2010-11-19T23:53:00.006+01:00

Proč je pod názvem indikujícím jakousi hudební vsuvku nekvalitní fotografie kolečkových bruslí?
Je to určitý druh omluvy, protože obsah tohoto příspěvku zabíhá z nám důvěrně známých končin 19. století do dvacátých let století následujícího, z profláklé Anglie do vcelku neznámého jižního Švédska a z věku páry do věku jazzu. A proto tu je vyfocen alespoň jeden muzejní exponát, který se na blog o steampunku tématicky rozhodně hodí, a já se mohu bez výčitek svědomí rozepsat o tom daleko zajímavějším a neuvěřitelnějším, co na této fotce není vidět, ale nachází se vlevo vzadu za vitrínou s bruslemi.

Stalo se, že jsem dnes odpoledne vcelku náhodou skončila v Malmö, třetím největším švédském městě, a do kulturní prohlídky místních veřejnost vzdělávajících institucí bylo zahrnuto i technické odvětví městského muzea. Již poněkud přesycena temnou a strastiplnou historií zámečku, ve kterém se dnes nachází expozice, která však ale teprve relativně nedávno nahradila dřívější hrad, pevnost a vězení, jsem ihned po vstupu do technické části propadla kouzlu vystavených letadel, modelů řídící věže dávno již neexistujícího místního letišťátka a dalším precizně vyvedeným exponátům typických pro muzea tohoto druhu. Každopádně, kromě již mnohokrát zmíněných bruslí a třeba vědeckofantasticky působícím záchodu pro ponorku (s instrukcemi na celý arch papíru) jsem narazila také na úžasný, čerstvě zrestaurovaný robotický jazzový orchestr z dvacátých let, k vidění na následující fotografii.

Robotický jazz band byl vyroben v Anglii a záhy převezen do Kodaně, a dále právě do Malmö. Byl umístěn do výlohy jednoho obchodního domu a každou zimu přehrával repertoár koled - vítaná atrakce pro místní, přátelsky přezdívána "Cikánská kapela". Nakonec skončil v malmském muzeu, kde ležel mnoho let, než ho nedávno znovu uvedli do provozu. Hraje prý každou sobotu, takže jsem ho bohužel objevila ve špatný den, ale i tak mi přijde fantastický. Pro zájemce stránka s fotografiemi z oprav (úplně dole), pak tu jsou (švédsky) oficiální stránky muzea, a nakonec jeden článek - opět ve švédštině, ale je tam i pár obrázků.

Úplně na závěr se dostávám k druhé části názvu příspěvku, totiž k Noci v muzeu. Když jsem tedy prošvihla samotné hraní orchestru, chtěla jsem alespoň najít nějaké pěkné video, na kterém by představení bylo zachyceno. To se mi sice nepodařilo, ukázalo se však, že Malmö Museet a Skånes Dansteater (Skåne je kraj, ve kterém město leží) spolu k minulým Vánocům vytvořili malý hudební klip, který obsahuje nejen hrající orchestr, ale i mnohé další muzejní exponáty, o kterých jsem se tu chtěla rozepsat, ale nenašla k nim žádné obrázky (vláčky, logo parní sekce muzea, které je tvořeno pohybujícími se ozubenými kolečky, apod.). Některé z nich dokonce ožívají, proto ta Noc v muzeu.

Proto jej nyní zde prezentuji - zároveň ale musím přidat důrazné varování. Je to... koleda. Přesněji řečeno, jsou to Rolničky, takže velice ohraná koleda. Hlavními postavami jsou uklízeč a oživlé voskové figuríny (a samozřejmě jazzband). Video obsahuje juchající Švédy a jednoho postaršího zpěváka, který hlubokým, podmanivým hlasem vyluzuje sladké věty o sněhu, lásce, radosti... však to znáte. Takže se opravdu koukejte jen na vlastní nebezpečí.

Na druhou stranu je to klip vcelku roztomilý, a pokud si ho přeci jen pustíte, tak si všimněte, jak hudebníci koulí očima!

World Sky Race

2010-11-18T16:42:00.002+01:00

První organizovaný závod vzducholodí kolem světa! To je něco, co jsem sem nemohla nedat, pravé, živé nebe plné vzducholodí! Alespoň nad Českem by ještě měly letět relativně pospolu, myslím, že vylétají z Londýna, tak nad Evropou snad nebudou příliš roztroušené. Podle oficiálních stránek proběhne v roce 2011/2012 první obletění světa plavidlem (pro nedostatek lepšího výrazu) lehčím než vzduch, a také to bude první samostatné přeletění Atlantiku vzducholodí od roku 1937. Pro bližší informace viz oficiální stránky, i když se přehledností příliš nevyznačují. Každopádně by se to mělo spustit příští podzim, takže již brzy... necelý rok!

Doplnění knih

2010-11-08T14:37:00.002+01:00

Během říjnové přednášky na téma steampunkové literatury jsem měla to štěstí prohodit několik slov se steampunkovými nadšenci, kteří se jí zúčastnili a kteří mi dali několik doporučení. Tímto je tu chci zmínit, ačkolik podotýkám, že nic z toho jsem bohužel (zatím) nečetla ani neviděla.

Začnu-li knihami, na které jsem narazila při posledním důkladnějším prohledávání webu, tak by to bylo české Století páry a už starší Diamantový věk. Dále mi bylo důrazně doporučeno zahrnout Brány Anubisovy a Pasqualova Anděla, a když jsem si je hned po návratu domů našla, nezbývá mi, než se za svou neznalost stydět (zejména co se týče druhé jmenované knihy). A biografii Tima Powerse, autora Bran, zase někdo zmiňoval jako jedinou steampunkovou naučnou literaturu. Takže tak.

Co se týče filmů a seriálů, jedna slečna mi doporučila seriál Riese, který vypadá velice zajímavě a měl by se ještě dát sehnat.

Děkuji všem za připomínky a poznámky a budu se těšit na viděnou nejpozději za rok :-)

Literární pozvání

2010-10-28T00:30:00.007+02:00

Kdo se ochomýtnete zítra v Chotěboři na každoročním podzimním Festivalu fantazie, stavte se ve čtyři odpoledne v zrcadlovém sále, bude se tam odehrávat přednáška s honosně znějícím názvem O steampunku a literatuře (a dopadne-li vše tak, jak má, možná bude mít i nějaký obsah).

Chtěla jsem sem hodit pozvánku trochu dříve, ale čekala jsem do poslední chvíle, jestli se náhodou v programu neobjeví nějaké další přednášky či besedy na steampunkové téma - vypadá to však, že zrovna na tomto FFS je tahle jediná. Ať už tedy dopadne jakkoli, během tvorby prezentace, která mi z nějakého důvodu vždy zabere třikrát víc času, než by měla, jsem objevila několik zajímavých odkazů, o které se musím podělit.

Steampunková kuchařka

Steampunk Scholar - blog jistého amerického doktoranda, který má steampunk jako téma své univerzitní práce. Tolik literárních rozborů jsem už dlouho nečetla - ne, že bych je tedy byla schopna strávit všechny až do konce, ale rozhodně to je zajímavé čtení.

Boggle si brousí zuby

2010-10-27T17:38:00.002+02:00

Znáte hru Boggle? Je to na jednoduchém principu skládání slov založená stolní hra, která je bez problémů k dostání i unás.
Tento člověk ale vyrábí dřevěné podložky na boggle, které fungují na principu ozubených kol. A nezůstává pouze u klasického kulatého tvaru.

Staré stroje

2010-10-18T22:56:00.002+02:00

Muzeum starých strojů
Restaurátorská dílna
Stanley od panímámy - konečně jezdí

Cestou pražských výloh

2010-10-15T11:44:00.006+02:00

Počátek zimního semestru se bohužel zřejmě odrazí v počtu příspěvků, které jsem schopná vyplodit, ale v těchto pošmourných podzimních dnech možná nastal ten pravý čas pro vytažení několika snímků z babího léta. Jde o zachycení různých výloh a míst (hlavně po Praze, ale kolo je z Turnova), která nějak evokují duch parní doby. Chvíli jsem měla pocit, že bych je měla nafotit znovu, protože se ve většině odráží slunce, ale teď jsem vděčná za každou drobnost, která mi připomene, že ještě nedávno bylo teplo a hezky. Tak možná časem :-)

Kolo z 19. století na nádvoří hruborohozeckého zámku v Turnově

Cestovní lékárna ve výloze obchůdku hned vedle maďarského kulturního centra v Rytířské.

Fotoaparáty ve Vodičkově

Téměr neviditelné kožené brašny a pozdra ve výloze army bazaru v malé uličce za Májem

Bizzar Bazaar

2010-10-07T12:19:00.004+02:00

Plzeňský Bizzar Bazaar se odehrál tuto středu v příjemné atmosféře nepoužívané budovy Jižního nádraží. Do přehledného čtvercového prostoru se naskládalo několik desítek prodejců, jejichž stánkový repertoár se pohyboval od vyloženě bazarových klenotů po sekáčové oblečení, ručně vyráběné šperky a diáře, a k mému velkému nadšení nebyla mezi vystavenými předměty o steampunkově laděné doplňky nouze, ať už se jednalo o retro brože nebo o důmyslné náušnice a přívěšky z hodinových strojků.

Článek (či spíše pozvánka) ze Salonu.cz.

Komu se nepovedlo dorazit, nechť nezoufá, neboť další Bizzar Bazaar se odehraje v sobotu 20. listopadu 2010.

TikŤakJinak - hodinové strojky

Náušnice (na designéra si snad vzpomenu...)

Krásná konvice u jednoho stánku s oblečením

Starožitné brože

Budova Jižního nádraží

Náš miniaturní stánek, kde jsme s Aglais (na fotce) strávily celé odpoledne. Mmochodem, ten brokátový korzet se neprodal, takže kdyby ho někdo chtěl... ;)

Herní nadělení

2010-09-30T03:34:00.002+02:00

Voilà nový zápis z anglické větve Příběhů páry je na světě, a rovnou přidám i poněkud starší zápis z jedné steampunkové hry, odehrávající se v Číně devatenáctého století.

Příběhy páry - Kapitola III.

Tchai-pchingsky (s)teampunk (+ hlášky ze hry)

Steampunk ATCs

2010-09-28T11:38:00.005+02:00

Existuje druh umění zvaný "mail art", který ve svých počátcích spočíval ve vzájemném posílání si uměleckých objektů. Mohly to být třeba různě zdobené obálky, předměty, které v poštovním světě neměly co dělat, nebo třeba věc, která měla obeputovat svět a cestou sbírat záznamy od různých lidí.

Časem se mail art rozrostlo a přijalo pod svá křídla i mnohé objekty, které vznikají samostatně a jen se na závěr pošlou někomu jinému (baštou anglicky hovořících mail artists je server Nervousness). Mezi tyto deriváty se počítají i ATCs, jakési sběratelské karty, od nichž existuje na světě jen jeden originál. Zkratka znamená "artist trading card" a je to karta daných rozměrů, na kterou kdosi cosi nakreslil, namaloval, vyleptal, nalepil, apod., aby posléze mohl toto své dílo směnit s dílem někoho jiného.

Vzhledem k tomu, že uměleckých talentem rozhodně neoplývám, mi princip ATCs učaroval a líbila se mi představa otevřeného a nekonfliktního společenství, kde se člověk (skrz posílané karty) setká s profesionály i nudícími se neumělci. Z dnešního pohledu mi přijde, že jsem možná v patnácti strávila posíláním a výrobou mail artu možná až příliš mnoho času, ale stálo to rozhodně za to. Každopádně, když se na Brass Goggles objevila pozvánka na výměnu karet na motivy steampunku, nešlo odolat a výsledek výmeny viz níže:

Své karty jsem už odeslala na začátku září, a před týdnem mi přišel balíček s dalšími šesti kartami, jednou od každého z účastníků (na obrázcích). Nejzajímavějším je bezesporu měděná ATC, do které byly vyleptány plány nějakého stroje...

Parní kolotoč

2010-09-28T11:18:00.004+02:00

Přes jednu z všemocných společenských sítí se ke mě dostalo video z newyorské akce Maker Faire, respektive záběr na zprovozňování parou poháněného kolotoče. První pokus sice, jak je vidět nevyšel, ale na druhý se oba dva parní koníčci probrali k životu a jelo to. Docela síla - odkaz viz níže a doporučuji si najet na třetí minutu, ještě lépe na čas 3:40. Tam to teprve začíná být ta pravá jízda.

Od retra k bizarnosti

2010-09-22T12:17:00.004+02:00

Slavila jsem asi s měsíčním zpožděním narozeniny a má nejmilejší kamarádka mi s velice vtipným dopisem, ve kterém doufala, že "konečně pochopila, co by asi ten steampunk mohl být" věnovala nádherný šátek, o jehož fotky se nemohu nepodělit. Rovnou i doporučím obchod, ze kterého pochází, totiž Bohemian Retro, umělecký butik (hrabák, sekáč...) s originálními doplňky zejména z let 1920-1980.

Stejnou inspiraci pro steampunkové doplňky možná poskytne i nadcházející Bizzar Bazaar, který se bude odehrávat ve středu 6. října 2010 v Plzni v prostorách Jižního nádraží. Jde o netradiční bleší trh, pátý tohoto druhu, kde budou prodávat mladí designeři, studenti uměleckých škol a podobní. Více informací na Facebooku.

Zde jsem člověkem! (podruhé a rozšířeně)

2010-09-19T14:38:00.005+02:00

foto archiv divada Archa

ČT 24 - Archa nabízí The Tiger Lillies, živé prase a urputného člověka

Český rozhlas - Fotogalerie

Úvodní článek

Vyprávět o nové hře skupiny The Tiger Lillies aniž by ztratila něco z překvapení a silného zážitku, který diváku britské trio ve spolupráci s divadlem Archa připravilo, je téměř nemožné. Nelze popsat postavy ani děj, jehož nedílnou součástí je nečekanost, s jakou se před ustrnulým obecenstvem prolínají herci coby neživé loutky, živá zvířata, masky, výrazné líčení, vypravěč-Bůh ve stříbrné paruce – tito a další společně splétají jedinečný a nezapomenutelný příběh, novodobou divadelní moralitu podbarvenou a zdůrazněnou temnou kabaretní hudbou.

Je nutné si uvědomit, co jsou The Tiger Lillies zač. Poslechnout si několik písniček, podívat se na záznamy z koncertů a hudební klipy, a zejména si přeložit texty - v té chvíli se člověk musí zamyslet a rozhodnout, jestli opravdu chce vidět to, o čem kapela zpívá, naživo. Přestože se v inscenaci neobjeví žádné pravé tělní tekutiny, je možno se těšit na naturalistické rekvizity a na to, že na okraji pódia se během hry objeví ledacos, od peří přes ostříhané ochlupení po použité vložky.

Šokující atmosféru podbarvují výborné výkony herců, kteří ilustrují vysvětlující monolog vypravěče, jehož role kolísá mezi lékařem, moderátorem a Stvořitelem, jehož (ironické) stvoření člověka se řídí zcela moderními zásadami. Až je skoro na místě zapomenout, že se jedná o živé lidi a ne o loutky či modely, které bezchybně dramatizují pronášená slova, slova, která nenápadně a bezostyšně popisují zrůdné věci, které si člověk sám způsobuje, jen aby mohl říct, že je člověkem!

Inspirace, kterou představení čerpá z pětidílné morality Gargantua a Pantagruel se projevuje nejen výběrem tématu (ač velice moderně pojatém), ale i způsobem mluvy, který výtečně zapadá do slovníku The Tiger Lillies. Pro ty, kteří se s dílem Francoise Rabelaise setkali naposledy u maturity, nutno připomenout, že autor nejde pro hrubý či nechutný popis daleko, a ani texty nové série písní kabaret-punkové kapely si neberou servítky. Pro neznalé angličtiny, kteří by se snad chtěli zaposlouchat do podmanivé hudby, jsou nejšťavnatější úryvky promítány i s překladem nad septicky bílé kulisy, a připomínají, že „sliz, mrdky a sračky“ jsou všude, přímo oponojící tomu, co se na jevišti vlastně děje.

Zde jsem člověkem! má díky svéráznému a syrovému přístupu k velice citlivé filosofické otázce lidského bytí šanci nesmazatelně se zapsat do paměti každého diváka, který hru shlédne. Zůstává nicméně stěžejní, aby tento měl alespoň přibližnou představu, co od kapely může očekávat, jinak se možná dočká krušného vystřízlivění.

Co se steampunku týče – hudebníci nezklamali a jejich buřinky, cvikry, kalhoty s kšandami a tmavé obleky mají na hru nesporný vizuální dopad. Jinak však, až na zvláštní pojetí darwinismu, nemá Zde jsem člověkem! se steampunkem nic společného. Je to alternativní, velice moderně pojatá moralita, na které spolupracovala steampunkově (chcete-li) laděná kapela.

Pražské parníky

2010-09-07T15:37:00.002+02:00

Němečtí steampunkeři se rozhodli, že by uspořádali první velký německý con na téma jejich oblíbené subkultury. Na Brass Goggles se rozproudila diskuze ohledně místa, a někdo se vyjádřil pro Hamburk s tím, že se tam dá zamluvit plavba na historickém parníku. Z tohoto přístavního města také plul v roce 1817 první parník (do Berlína).

Co se týče českých parníků, tak první se v Čechách objevily ve 40. letech 19. století, a jsou neodmyslitelnou součástí pražského říčního provozu. Trochu s křížkem po funuse zmíním první pražskou přehlídku parníků, která se odehrála asi před týdnem (viz Pražský deník), a poté, už trochu aktuálněji, stránky Pražské paroplavební společnosti, která zajišťuje různé okružní i linkové plavby. Na fotce jejich nejstarší funkční parník Vyšehrad.

Steampunková erotika

2010-09-07T14:09:00.003+02:00

Náhodným odkazem jsem se dostala na stránky nakladatelství Smashwords, které se hrdě hlásí k tradici erotických příběhů, nicméně převléká je do sci-fi žánrů. Vyšly u nich tři e-booky s takto laděnými povídkami, situovanými do steampunkových světů, a zadarmo se dá na webu nakladatelství číst asi prvních dvacet stránek.

Osobně mi erotická literatura moc neříká, ale třeba to někdo uvítá. Dvacet stránek pro přestavu (a příležitostné pobavení u některých méně zdařilých příběhů) naprosto stačí, proto viz níže uvedené odkazy. Ale pozor, čtení pro děti to opravdu není :)

Stolen Babies - Push Button

2010-09-06T23:42:00.004+02:00

Tak zase jedna hudební vložka. Ani tentokráte se nejedná o něco, co by se vyloženě dalo nazvat steampunkovou hudbou, nicméně svou lehce dekadentní poetiku tato hudba rozhodně má a tak nějak mně osobně k tomuto stylu sedí. Klip ovšem opravdu nic moc.

Coin-Operated Boy (Dresden Dolls)

2010-09-01T20:08:00.004+02:00

Trocha nostalgie. Můj nejoblíbenější klip od bohužel již nefunčního dua The Dresden Dolls.

Parní lokomotivy na Dobříši

2010-09-01T00:25:00.003+02:00

České dráhy jsou známé pořádáním historických jízd, a nejbližší datum, kdy vytáhne na koleje parní lokomotivu, nastane za dva týdny, o víkendu 11. a 12. září 2010. Stroj, který pojede z Prahy do Dobříše na svatováclavské slavnosti, je sice z trochu pozdější doby - 20. - 70. léta 20. století, tuším - nicméně stále je to parní mašina. Chtěla bych časem sepsat nějaký menší příspěvek o historii parních lokomotiv, ale než se k tomu dostanu, tak alespoň odkaz na kalendář historických jízd a Muzeum ČD.

Dámský historicko-společenský klub

2010-09-01T00:12:00.004+02:00

Když jsem otevřela stránky tohoto seskupení nadšenkyň do historického odívání, první reakcí byl naprostý obdiv - energie, kterou členky do svých šatů a doplňků vložily, je úctyhodná (a ani nechci pomýšlet, kolik hodin studia muselo předcházet samotné výrobě). Dámský společensko-historický klub existuje evidentně už několik let a - zcela mimo módní steampunkovou vlnu - se zaobírá obdobím, které do věku páry bezesporu patří. Uvádím odkaz na jejich stránky a doporučuji nevynechat fotogalerii, kostýmy jsou nádherné.

Dámský historicko-společenský klub

Příběhy páry

2010-08-28T23:07:00.004+02:00

I stalo se, že jsem objevila několik lidí, kteří byli ochotní (a dokonce i sami chtěli!) vyzkoušet RPG ve steampunkovém světě. Původně jsem se chtěla přidat k nějaké fungující skupině, protože GM jsem naposledy dělala asi před dvěma lety, nicméně nakonec to dopadlo tak, že mi na bedra padly strasti i radosti vyprávění.

Má to své výhody - můžu třeba do světa Příběhů Impéria propašovat stroje, mechy a ozubená kolečka a trochu omezit magii. Hlavní skupinka začíná v Londýně 60. let 19. století; vedlejší linie s hráčkou, kterou jsem opravdu nečekala, ale velice mile mě překvapila, hluboko na otrokářském Jihu (kdy, to ještě nevím...). Jsem zvědavá, co ze hry vyleze - zatím se profiluje příjemně a jednoduchý herní systém mi naprosto vyhovuje...

Zde jsem člověkem! Here I am Human!

2010-08-27T16:13:00.003+02:00

Během září určitě nevynechte "hudební moralitu" v pražském divadle Archa, hudebně-dramatické představení vzniklé za spolupráce hudební skupiny The Tiger Lillies, režíséra Jiřího Havelky a dramaturga Jocelyna Clarka. Skupina se se svým kabaretním nádechem dá s přehledem označit za steampunkové seskupení, a ve spolupráci s produkcí jednoho z nejlepších pražských divadel slibuje představení neopakovatelný zážitek.

Divadlo Archa | Premiéra: 19. září 2010 | Článek v Lidovkách

Nedožité narozeniny

2010-08-25T11:03:00.002+02:00

Jak mne upozornil kamarád, který je velice zatížený na Evropu 19. století, tak před několika dny nastaly nedožité 180. narozeniny Františka Josefa I. Takže tedy s trochou zpoždění (narodil se 18. srpna 1830) všechno nejlepší!

Výstava Chronopolis

2010-08-23T10:58:00.017+02:00

Vzhledem k tomu, že výstav se steampunkovou tématikou není zase tolik, a už vůbec ne alespoň v relativní vzdálenosti od našich končin, dovolil bych si upozornit na jednu, která se aktuálně koná ve Švýcarsku.

Švýcarsko, konkrétně Ženeva, není od nás moc daleko a při troše štěstí se tam lze poměrně jednoduše dopravit. A ani by to nestálo moc (to abychom udělali zadobře chudým studentům a škrtským českým náturám).
Jedná se o výstavu Kruma, člověka, který stojí za Absurdo Studiem a který už nějaký ten pátek vytváří komiks jménem Chronopolis. Celý komiks stojí a padá na jeho kreslířském umu, který je opravdu výtečný a na výstavě jsou k vidění originály kreseb i vybarvených finálních stran komiksu. Takže pokud máte čas, chuť a finance k tomu, abyste se podívali do Švýcarska, nebo jenom hledáte záminku, proč se tam podívat, tohle je rozhodně důvod, který za to stojí.

Fotografie zde použité nám poskytl sám autor výstavy Krum a jsou zde použity s jeho dovolením.

Absurdo Studio
Krumova galerie na DeviantARTu

Steampunk GURPS

2010-08-15T15:16:00.005+02:00

GURPS je v zahraničí poměrně známý a používaný RPG systém. U nás už je to trochu horší, nicméně, i tady se určitě najde pár lidí, co ho hrají.
Nebudu se tu sáhodlouze rozepisovat o tom, jak GURPS fungují a v čem spočívají. Zkrátím to na toliko informací, že narozdíl od některých jiných herních systémů jsou GURPS opravdu hodně variabilní. A když říkám hodně, tak myslím opravdu hodně. Zkrátka a dobře, máte-li čas a chuť, dokážete vytvořit prakticky cokoliv.
Ale abyste nemuseli ztrácet čas, vydávájí se různá již předpřipravená pravidla, zaměřená nejrůznějším směrem. Můžete tak najít GURPS zeměplošské, hororové nebo třeba to, o kterém tu hodlám psát, steampunkové.

Souhrn pravidel steampunkového GURPS je kniha pravidel jako každá jiná. Má hodně ilustrací, je v ní popis všeho možného a pokud chcete, můžete si v ní nalézt prakticky všechno, co potřebujete.
U této konkrétní knihy tak máte k dispozici nejenom spousty kapitol o hře a pravidel samotných, ale i pasáže typu Co je to steampunk, Duch doby a tak dále.

Vzhledem k systému, jakým GURPS fungují je tato kniha spíše takovým odrazovým můstkem. Můžete nakrásně zůstat pouze u toho, co se v této knize píše, využívat již předvytvořené stroje, charaktery, místa atd., ale díky velké variabilitě tyto věci můžete pouze využít k tomu, abyste si vytvořili vlastní.
Kniha je tak obrovským zdrojem informací a inspirace a pan Stoddard, který byl jejím editorem si dal vážně hodně práce, aby tohle poskládal dohromady. Pokud tedy oblibujete steampunk a RPG, určitě dejte těmhle pravidlům šanci. A to říkám i jako člověk, který jakékoliv RPG téměř nehraje.

P.S. - Nelekejte se šeredné obálky, ilustrace uvnitře knihy vypadají mnohonásobně lépe.

Morgan and Destiny`s Eleventeenth Date: The Zeppelin Zoo

2010-08-15T13:55:00.005+02:00

Joseph Gordon-Levitt je bezesporu kvalitní herec, který by si zasloužil mnohem více příležitostí ukázat svůj talent. Channing Tatum je spíše hezoun než kvalitní herec, nicméně nijak zvlášť mi nevadí. Ti dva se spojili a natočili krátkometrážní film Morgan and Destiny`s Eleventeenth Date: The Zeppelin Zoo, který má se steampunkem společného více než dost. Vizuálně je to špica a rozhodně doporučuji ke shlédnutí.

Příběhy Impéria

2010-08-14T16:12:00.003+02:00

Cítila bych se hrozně, kdybych nezmínila převratnou českou hru na hrdiny vydanou v loňském roce, Příběhy Impéria. Bohužel u zmínky také skončím, protože jsem systém (zatím) nijak nezkoušela a vím toliko o jednom kamarádu, který Příběhy se svou skupinou hraje. Takže prozatím jen odkazy na oficiální stránky papírové verze, vývoj hry, online verzi, a pak na Deeverovu recenzi.

Doufám, že se mi někdy Příběhy hrát podaří, hlavně kvůli viktoriánskému (steampunkovému?) settingu, ale i proto, že FATE je mým nejmilejším herním systémem. Docela mě pobavila příručka Odvrácená strana Londýna, protože shodou okolností první Střepy snů, které jsem kdy hrála, jsem pojali jako steampunk v Británii. Nakonec jsme je bohužel nedohráli, ale třeba se k tomu zase někdy dostaneme - a prozatím zde je kombinace Střepů a Impéria volně ke stažení.

Bětka s Terezkou

2010-08-14T14:06:00.002+02:00

Kombinace dvou panovnic - falešnou náušnici s (zřejmě) hlavičkou britské královny našla spolužačka v nějakém bazaru (podotýkám, že pouze jednu) a kovový medailon zobrazuje Marii Terezii. Tu jsem objevila ve starém bytě po prababičce, tak bůhví, co to vlastně je zač.

Brože z Kolbenky

2010-08-14T13:49:00.005+02:00

Dle osvědčeného návodu "v sekáčích najdeš všechno" jsem se jednou vydala s kamarádkou na proslulý bazar na pražské Kolbence v blahé naději nalézt za levný peníz haldu starých hodinek na rozebrání nebo přímo pár ozubených koleček. Nutno říci, že mě samotné místo moc nenadchlo - zaprášená, hlučná pláň, kde pod širákem prodávají nedůvěryhodně vyhlížející individua drobnosti rozložené na celtách nebo provizorních pultech, a každý druhý vypadá jako násilník.

Každopádně poté, co nám jeden pán asi deset minut vnucoval kovový boxer a jiný nás strašně seřval za to, že jsme si spletly východ, podařilo se mi odejít s několika ukořistěnými závlačkami, pružinami, čutorou zašitou v kůži a dalšími drobnostmi. Doma jsem se pak pustila do výroby steampunkově laděných spon - původně hlavně kvůli blížícímu se plesu, ale koneckonců, šperky se hodí vždy...

Výtvarno

2010-08-14T01:17:00.001+02:00

Tady se budou objevovat různé výtvarné projevy, od grafik, přes malby a tak dále.

Vzducholoď ČVUT

2010-08-13T19:26:00.002+02:00

Létání v balónu je běžnou záležitostí. Babička dokonce učí pilota a provozovatele balónové půjčovny, a kdyby se nebála, už dávno bych jí přesvědčila, aby letěla na zkušebný let a vzala mě s sebou. Asi před rokem mě napadlo, jestli náhodou nelétají někde na světě vzducholodě, třeba nějaké menší, rekreační, pouze pro turistické účely. A přestože jsem sice narazila na mnoho společností, například Airship Ventures, které lety vzducholoděmi umožní, v Čechách mi z Googlu vypadla pouze malá vzducholoď sestrojena před několika lety studenty ČVUT.

Big Daddy

2010-08-13T19:21:00.002+02:00

Nevím, jestli je tohle přesně to, co bych si chtěla vzít na sebe, ale návod na výrobu je detailní a vhodný pro výrobu čehokoli pseudo-měděného. Big Daddy (BioShock).

Divadlo Aqualung

2010-08-13T17:18:00.002+02:00

I stalo se, že jsem takhle v červnu šla do práce, a když jsem procházela halou pražské Masaryčky, zaujaly mě plakáty kroutící se na ocelových nosnících hlavní haly. Zašlým písmem lákaly na představení jakéhosi divadelního souboru na lodi bratří Formanů, představení na motivy verneovek a Drákuly. Grafické zpracování bylo na obyčejné divadelní plakáty poněkud nezvyklé, a ze všeho nejvíc mi připomínalo steampunkové obrázky a fotografie, které s vášní nadšence stahuji a shromažďuji, tak jsem si jméno lodi, Tajemství, napsala na ruku s tím, že si o onom souboru zjistím něco víc.

Shodou okolností jsem ten večer měla směnu s jednou slečnou, které v létě na divadelní lodi uvádí. Nadšeně jsem jí vyprávěla o objevených plakátech, ale setkala jsem se s negativní a trochu znepokojenou odezvou. Ujistila mě, že jsem si místo spletla, a že pokud ví, tak žádný podobný soubor se na jejich lodi nehraje. Nechala jsem to tedy být s tím, že jsem se spletla nebo viděla zastaralé upoutávky.

Ukázalo se, že to tak nebylo, a že Divadlo Aqualung v létě na lodi opravdu hrálo. Drákulu, Cestu kolem světa za 80 dní - a ještě ke všemu vše laděné do steampunku. Samozřejmě jsem to zjistila až na konci července, kdy bylo těch posledních několik představení vyprodaných - naštěstí, alespoň dle divadelních stránek, se s nástupem zimy přesouvají na kamenná jeviště, a už 10. září by měli začít hrát! Snad to tentokrát konečně vyjde...

Divadlo Aqualung

DA - Facebook

Gilded Age Records

2010-08-13T14:42:00.002+02:00

Další várka inspirace, i s obrázky, biografiemi jednotlivých skupin a odkazy na stránky či MySpace.

Gilded Age Records

Čo bolo, to bolo - past events

2010-08-13T13:11:00.003+02:00

Českých steampunkových srazů proběhlo už několik, a asi nemá smysl zpětně na ně odkazovat. Chtěla bych ale zmínit brněnský steampunkový ples, který měl asi největší účast a podle fotografií to vypadalo výborně, a pražskou Steam-Up Party, což byl bohužel jediný sraz, kterého se mi povedlo se zúčastnit.

Steam-Up Party

Steampunkový ples

Hindenburg

2010-08-13T10:52:00.003+02:00

Provoz vzducholodi Hindenburg byl zahájen v březnu 1936 - z podzimu téhož roku pochází reportáž W. B. Courtleye, která vyšla v magazínu Collier's 8. března 1937 a představuje čtivý a detailní popis života na palubě létající lodě.

Sky Cruise: A flight on the Hindenburg

Techno(logie)

2010-08-13T09:38:00.002+02:00

Steampunkové počítače, myši, přehrávače, kovová robotická zvířátka - vše, co zavání parou, vypadá meděně, ale zároveň nějakým způsobem funguje, se nalézá zde. Vzhledem k tomu, že oba autoři blogu jsou techničtí antitalenti, předpokládám, že tu budou spíše odkazy na věci, které nás zaujaly.

Literárno

2010-08-13T09:37:00.006+02:00

Seznam knih a comicsů, které se dají považovat za steampunkové, naleznete zde, rubrika Literárno obsahuje hlavně recenze na knihy, odkazy na autorské texty, popřípadě informace o soutěžích. Vlastní tvorby minimum či žádná - jeden z autorů blogu prochází dlouhodobou tvůrčí krizí a druhý je z redaktorské rodiny.

Móda a doplňky

2010-08-13T09:37:00.005+02:00

Vše o steampunkových ohozech a doplňkům k nim patřícím - v tomto případě jak slintací galerie, tak vlastní výroba. Od šatů, korzetů, klobouků a bot přes čamary a přívěsky z ozubených koleček.